Sféra bubeníků

Všiml jsem si rozdílné strategie výrobců z hlediska stavby dřevěných korpusů malých bubnů. Zatímco jedna firma produkuje své top modely z ultratenkých korpusů, jiná firma staví top modely z dvaceti vrstev, prostě tloušťkou slibují plnost zvuku. A tak mě zajímá, co preferujete a jaké máte na tuhle věc názory.

Obecné zvukové trendy momentálně spíš "nadržují" tenkým korpusům, nicméně u všech variant znám krásné kousky.

Už sem nad tím takykolikrát přemýšlel a co sem měl možnost ozkoušet tak mohu říct že sem zastáncem tenkých korpusů, tzn kolem těch 5-6mm. Silné korpusy, např DW 20 vrstev, který sem měl možnost zkusit zněl velmi suše a rozsah frekvence byl hodně kolem středů (a málo těla), zato poměrně průrazně.
Tenký korpusy mají myslím šírší spektrum a plnější zvuk, víc basů především. V ataku je taková vzdušnost s trochu větším dozvukem. Taky myslím že hraje víc to dřevo, kdežto u silných se větší vahou přirozeně hůře rozeznívá a pak slyšíš více blány a struník. Asi nejde říct co je lepší, ono má každé svoje.

Hraje / nehraje + líbí / nelíbí

ještě se patří poznamenat, že je to patrnější u hlubších korpusů, u hodlě nízkých už je to asi putna. no ale taky sem při pohledu dovnitř své 5,5" Signie kroutil hlavou, jestli tady má tenký korpus nějaký efekt, když 1/3 výšky zabírají zpevňující prstence a ve zbytku je 20 šroubů s půlcentimetru vysokejma mističkovejma podložkama ... ale co pak má říkat Sonor, kterej u některejch modelů těch děr má 40 a pod každou obří gumovou podložku