Tak podle mně je hlavně zásadní rozdíl v tom, že ty činely jsou úplně jiné. Materiálem, zpracováním, kvalitou a zvukem...
Jde o to, že jednak, ty plechy co máš doma, jsou sice Paiste, ale nejnižší řada, která je vyrobená nejlevnějším způsobem z nejlevnějšího materiálu, takže ten zvuk je někde jinde. Nemusí to být špatně, ten zvuk se může líbit, hlavně když jsi nehrál na nic lepšího. Sám jsem v minulosti třeba vybíral crash, oťukal jsem, co jsem mohl, a nakonec dal přednost levnějšímu, prostě mi líp sednul. A zastřelte mně, ve zkušebně, kde hrajem s kapelou, mám 16" thin crash Stagg, co mně stál kolem litru, a je to jeden z mých nejoblíbenějších činelů, co jsem kdy měl. Má takový suchý papírový zvuk, životnost neskutečnou a za tu cenu? - směšné!
Ale každopádně, rozdíl mezi základními mosaznými sety a profi bronzovými je propastný.
Druhá věc je, že v případně Anatolianu se jedná o turecký, ručně tepaný činel, a tihle turci mají všeobecně trochu specifický zvuk, s takovým temnějším spodkem, aspoň tak mi to přijde oproti Meinlům a Paistům. Člověk si musí všeobecně na zvuk nových činelů nejdřív tak trochu zvyknout, a co teprve při takovém kvalitativním skoku.
Já osobně jsem si nadělil komplet všechny plechy nové, a stalo se mi něco podobného. V obchodě jsem je vyzkoušel, a byl jsem z nich absolutně nadšený. Krásně zářily výškama, akorát hihatka mi přišla taková tupá, hlavně zavřená. Kupoval jsem komplet set, tak jsem to prostě přijal tak, že pokud jí nepřijdu na chuť, koupím jinou zvlášť, a tuhle prodám. Překvapení ale bylo, když jsem je pak večer vybalil doma, a pověsil k sadě. Jiná akustika v mé zkušebně způsobila, že místo zářivých výšek vylezly ty temné spodky, a paradoxně nejlíp mi zněla ta hihata, ze zbytku jsem byl tak nějak na rozpacích. Tak jsem šel s rozporuplnými pocity spát...
Na druhý den ale bylo všechno jinak. Šel jsem do zkušebny už tak trochu s nechutí, a s obavou, že jsem vyhodil balík peněz do luftu za hromadu plechů, které hrajou jak z prdele. Tak jsem přišel do zkušebny, a jen tak ve stoje jsem do nich párkrát klepnul. A co se nestalo! Najednou se ty plechy jakoby rozsvítily a já byl na větvi, jak najednou začaly hrát. Sednul jsem, a hrál, a hrál... pak po půlhodině jsem vylezl ven na cigáro, rohlík od ucha k uchu a ruce se mi třásly vzrušením. Holt prostě jsem musel přijít na chuť charakteru těch činelů, abych dokázal ocenit jejich kvality.
Pro upřesnění, před tím jsem měl Meinl Classics, dost slušné plechy střední třídy, s naprosto univerzálním zvukem, spíše teda do rocku a jiných modernějších žánrů. Ale když jsem koupil nové bicí, a měl jsem možnost zahrát si na pár špičkových činelů, tak už mi ten zvuk Classiců přišel takový fádní, bezpohlavní, a hlavně nedostačující kvalitě bubnů. Tak jsem začal vybírat a špekulovat, a nakonec u mně vyhrála řada Istanbul Agop Xist.