Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
otázka na znalce - je rozdíl ve zvuku ? a je některý z nich cenější než ten druhý ?
Re: Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
dobrá otázka - odpověď ANO....
Re: Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
Pro nezasvěcenésasa píše: dobrá otázka - odpověď ANO....
Na obrázku je Ludwig Acrolite
Trochu of toppic
Potkal jsem se i s názorem, že studentská verze, tedy Ludwig Acrolite se lépe ladí než Supraphonic, poněvadž má na ráfku jen 8 šroubů oproti 1O , které má Supraphonic a Supersensitive..Takže někdo si Acrolite cení více než Supraphonica.
Podobně vysoké řady bubínků Tama mají také někdy ,,jen,, 8 šroubů na ráfku.
Re: Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
8 šroubů se dávalo na virbly hlavně z důvodu šetření. Jestli se lépe ladí nevím, ale jinak je to peklo pro toho, kdo rád hraje ráfek, ladění sleze hned a to i s ráfky 2,3 mm.
Acrolite je zvukově hodně dobrý snare, bez debat.
Ale mnohem více ceněné jsou podle mého názoru Supraphoniky a SuperSensitivy. Jde to vidět i podle bazarových cen, i když se tyhle kousky vyskytují na bazarech už velmi málo.
Oba Supra... jsou třeba v rozměrech 14x6,5 už téměř nesehnatelné.
Acrolite je zvukově hodně dobrý snare, bez debat.
Ale mnohem více ceněné jsou podle mého názoru Supraphoniky a SuperSensitivy. Jde to vidět i podle bazarových cen, i když se tyhle kousky vyskytují na bazarech už velmi málo.
Oba Supra... jsou třeba v rozměrech 14x6,5 už téměř nesehnatelné.
-
- Diskutér Sféry
- Příspěvky: 110
- Registrován: 02 bře 2008 18:27
Re: Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
Rozdíl je ten že Supersensitive má víc možností seřízení struníku, prodával se s několika typy strunění. Podstata, tedy korpus byl ze stejného materiálu, včetně Acrolite. Cenější je Supersensitive vyrobený do r. 1969, neboť se má zato, že mechanismus struníku fungoval lépe, než ten novější.
Re: Ludwig Supraphonic vs Ludwig Supersensitive
Supersensitiva 14x6,5 ludalloy jsem teď čerstvě pustil do světa, takže mohu přidat pár svých postřehů.
Zvukově je to podle mého názoru vynikající virbl. Dokonce i s Ambassadorkou v nízkém ladění má zvuk barvu, a je pořád konkrétní a čitelný. Kovových virblů s hloubkou 6,5 které mají s jednovrstvou blánou při nízkém ladění pořád dobrý zvuk, jsem moc nepotkal a při tomhle testu pravdy vyhořel nejeden renomovaný... Při opačném extrému - vysokém ladění s dost našponovanou horní blánou se virbl tak jako každý jiný trochu zavře, ale pořád má zase zvuk barvu, výraz a na první ránu hezký křup.
Co se týče mechaniky, byl u mého typu (se starším typem napínání strunění do r. 1969) jeden zásadní problém - pokud se dost napla rezonanční blána (což dnes dělají téměř všichni), tak spodní ráfek byl zhruba o 1 mm pod úrovní spodní hrany korpusu. Což byl dost velký problém, protože když se vypl struník, nezbývalo žádné místo a struník dost necitlivě tlačil na hranu výřezu ráfku. Druhý problém byl ten, že spodní ráfek nešel přitom vůbec více dotáhnout, protože hrana ráfku už při středně dotahlé bléně začila tlačit na mechanismus napínání, tohle jsem vyřešil tak, že jsem musel nechat ráfek v obou místech profrézovat.
Samotný mechanismus napínání je podle mě vyřešen dobře. Problémem spíše je, že všechny Supersensitivy už toho dnes mají hodně za sebou, a v mechanismech už bývají celkem dost vůle, což zapínání - vypínání trochu komplikuje.
Sečteno podtrženo je to podle mě zvukově výborný virbl, který má trochu nedomyšlenou mechaniku okolo spodního ráfku. Ale i tak je to osobnost
Zvukově je to podle mého názoru vynikající virbl. Dokonce i s Ambassadorkou v nízkém ladění má zvuk barvu, a je pořád konkrétní a čitelný. Kovových virblů s hloubkou 6,5 které mají s jednovrstvou blánou při nízkém ladění pořád dobrý zvuk, jsem moc nepotkal a při tomhle testu pravdy vyhořel nejeden renomovaný... Při opačném extrému - vysokém ladění s dost našponovanou horní blánou se virbl tak jako každý jiný trochu zavře, ale pořád má zase zvuk barvu, výraz a na první ránu hezký křup.
Co se týče mechaniky, byl u mého typu (se starším typem napínání strunění do r. 1969) jeden zásadní problém - pokud se dost napla rezonanční blána (což dnes dělají téměř všichni), tak spodní ráfek byl zhruba o 1 mm pod úrovní spodní hrany korpusu. Což byl dost velký problém, protože když se vypl struník, nezbývalo žádné místo a struník dost necitlivě tlačil na hranu výřezu ráfku. Druhý problém byl ten, že spodní ráfek nešel přitom vůbec více dotáhnout, protože hrana ráfku už při středně dotahlé bléně začila tlačit na mechanismus napínání, tohle jsem vyřešil tak, že jsem musel nechat ráfek v obou místech profrézovat.
Samotný mechanismus napínání je podle mě vyřešen dobře. Problémem spíše je, že všechny Supersensitivy už toho dnes mají hodně za sebou, a v mechanismech už bývají celkem dost vůle, což zapínání - vypínání trochu komplikuje.
Sečteno podtrženo je to podle mě zvukově výborný virbl, který má trochu nedomyšlenou mechaniku okolo spodního ráfku. Ale i tak je to osobnost