Ludwig SupraPhonic vs. Ludwig SupraPhonic
Ludwig SupraPhonic vs. Ludwig SupraPhonic
nevíte někdo, resp. neslyšel jste někdo rozdíl mezi starým supraphonicem a novým?, myslím tím: starý = první kusy, složení materiálu jestli je to stejný, strunění, přepínání struníku, mušle atd....
o novým supraphonicu píšou, že je uplně stejnej, ale nikdy jsem neměl tu možnost srovnat oba dva vedle sebe, navíc na starej supraphonic jsem hrál jen dvakrát a to asi pět minut.......
novej jsem viděl, akroát tak na obrázku....
o novým supraphonicu píšou, že je uplně stejnej, ale nikdy jsem neměl tu možnost srovnat oba dva vedle sebe, navíc na starej supraphonic jsem hrál jen dvakrát a to asi pět minut.......
novej jsem viděl, akroát tak na obrázku....
tak jsem psal do fabriky ludwigu a prej jsou ty bubínky supraphonic (názvy bubínků L400 -příp L402 jsou teď přejmenovány na LM 400, příp. LM402 - nejspíš to značí hloubku korpusu)uplně stejný s tím, že mají vyměněný -uložení strunění za novější (dřív P32 z ohýbanýho plechu a dnes P33 odlitek) a údajně lepší typ, pak už nedělají takový to tlumení zevnitř bubínku, protože dnešní výběr blan a případně dokoupení tlumících kroužků tuto věc definitivně pohřbilo (nevim nevim, mě to příjde jako docela elegantní řešení, ale budiž).
vyrábí se mnoho modelů supraphoniců a to např. chrome over brass - chromovaný přes mosaz, pak chromovaný přes hliník. Legendární strunění P-85 bylo zachováno, a ludwig se dušuje, že blány Weather master dělá dodnes ve všech váhových kategoriích - pouze v 80 letech byly přejměnovány na grover, rocker, atd (nicméně se k názvu vrátili)... takže i blány lze koupit původní, proto jsou stále vyráběny v Ludwig Factory v Monroe, North Carolina, USA.
jediný na co mi neodpověděl jsou přímo ty strunky strunění, ale dneska lze koupit opravdu strunění jaký chceš, stačí pouze hledat (a navíc, když už si někdo pořídí tenhle bubínek, tak pravděpodobně bude mít i na to aby si případně, jako fajnšmekr toto strunění vyměnil, pokud to bude nutné)...
vyrábí se mnoho modelů supraphoniců a to např. chrome over brass - chromovaný přes mosaz, pak chromovaný přes hliník. Legendární strunění P-85 bylo zachováno, a ludwig se dušuje, že blány Weather master dělá dodnes ve všech váhových kategoriích - pouze v 80 letech byly přejměnovány na grover, rocker, atd (nicméně se k názvu vrátili)... takže i blány lze koupit původní, proto jsou stále vyráběny v Ludwig Factory v Monroe, North Carolina, USA.
jediný na co mi neodpověděl jsou přímo ty strunky strunění, ale dneska lze koupit opravdu strunění jaký chceš, stačí pouze hledat (a navíc, když už si někdo pořídí tenhle bubínek, tak pravděpodobně bude mít i na to aby si případně, jako fajnšmekr toto strunění vyměnil, pokud to bude nutné)...
-
- Tuplovaný řečník Sféry
- Příspěvky: 2301
- Registrován: 22 srp 2003 13:46
- Bydliště: Brno, Moravská Třebová
měl sem starýho Supraphonica 14x6,5" - 70.léta = kosočtvercový modrožlutý logo, vše bylo originál, ale doteď nevím jestli to byl plech nebo pochromovaná mosaz, jistý ale je, že narozdíl od Pearl FFS to nemělo vebnitř korpusu žádnej viditlnej spoj!
byl sem hloupej, že sem ho dal pryč a ještě tak levně ale byla nouze
byl sem hloupej, že sem ho dal pryč a ještě tak levně ale byla nouze
70tý léta, tak to si myslím, že by to moh bejt spíš chrome over brass totiž mosaz pochromavanej - to je škoda že si ho dal pryč..... mjo teda nevim možná mě gogo opraví, ale taky to mohlo bejt hliníkový a pochromovaný??? nebo to už by byl acrolite??? totiž dneska ludwig říká, že supraphonic je všechno a zárověň nic (oficielně nenazývají Supra-phonicem nic) - všechny maj strunění supra-phonic označení mají skoro stejný ale "pravej supra-phonic" dnes z nové výroby je asi jen jeden a to LM400-LM402 - to je myslím ten chrom over brass -
Hliník ze 70. byl Acrolite. Dělal se jen v hloubce 5". Měl taky jiný tvar mušlí a nebyl pochromovaný, rovnou hliníkový deseťák-)). "Pravý" Supra-Phonic byl vždy mosazný, shora pochromovaný, zevnitř galvanická ochranná vrstva. Za kolik jsi tu 6,5" Same pro zajímavost prodal? Měl původní struník? Z jakého byl roku? (našel bys to na papírovém štítku zevnitř korpusu, u starších kousků na razítku přímo na korpusu. Nebo výrobní číslo? Ale na to už je asi pozdě...sasa píše:70tý léta, tak to si myslím, že by to moh bejt spíš chrome over brass totiž mosaz pochromavanej - to je škoda že si ho dal pryč..... mjo teda nevim možná mě gogo opraví, ale taky to mohlo bejt hliníkový a pochromovaný??? nebo to už by byl acrolite??? totiž dneska ludwig říká, že supraphonic je všechno a zárověň nic (oficielně nenazývají Supra-phonicem nic) - všechny maj strunění supra-phonic označení mají skoro stejný ale "pravej supra-phonic" dnes z nové výroby je asi jen jeden a to LM400-LM402 - to je myslím ten chrom over brass -
-
- Řečník Sféry
- Příspěvky: 789
- Registrován: 17 bře 2005 18:02
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
heh:-) tak je to všechno mnohem složitější, totiž supraphonic byl oficielně i z materiálu ludalloy (jakási zkratka ludvíkovskýho hliníku) a ne jen z chrom over brass (chrom přes mosaz)......
tehdy se ty bubínky opravdu tak nazývali, pro přesnější orientaci v nich měli sloužit právě označení LM400-2,L400 atd. teď bych se nedivil, že i v tý době dělali skutečně supraphonica i z obyčejnýho plechu...
btw. acrolity těch bylo několik nejprodávanější byl právě model "desetník" bez laku ošoupaný hliník vypadal tak trochu šedivě, ale nakonec dělali i black galaxy což byla jakási glazura nebo lak - černá metalíza opravdu moc hezký a pak dělali v podobným ražení ještě jednu barvu a to modrou, ale ten název fakt nevim
ještě k dnešním Black Beauty - prodávají se dva modely jeden kterej je opravdu fajnšmekerskej a ten se pozná jednoduše, má pozlacenej HW litý ráfky a malbu na korpusu a nelze sehnat pod 1400 dolarů, pak se prodává další verze taky zlatej HW ale bez litejch ráfků a těch malůvek na korpusu stojí cca 600dolarů a hraje luxusně, materiál je mosaz u obou kusů....
ehm byl bych rád kdyby mě někdo seznámil s problematikou tzv. radiokingů od fy slingerland, něco málo vim, ale taky vim, že slingerland jich dělal tolik, že by se v tom prase vyznalo, na jeden radioking (v příšerným satvu s originál pavučinama a rzí) jsem si v pondělí zahrál v mnichově ve vintage drum shopu a ten zvuk byl opravdu jak od buddyho riche, tak jak je slyšet na nahrávkách, tak tak to hraje - prostě nejvíc jak to de, ale nebylo napsaný co je to za model ani z čeho to je a navíc se na mě prodavač koukal nějak divně, páč ten bubínek tam byl za 850€ a já si s ním hrál asi dvacet minut:-)
tehdy se ty bubínky opravdu tak nazývali, pro přesnější orientaci v nich měli sloužit právě označení LM400-2,L400 atd. teď bych se nedivil, že i v tý době dělali skutečně supraphonica i z obyčejnýho plechu...
btw. acrolity těch bylo několik nejprodávanější byl právě model "desetník" bez laku ošoupaný hliník vypadal tak trochu šedivě, ale nakonec dělali i black galaxy což byla jakási glazura nebo lak - černá metalíza opravdu moc hezký a pak dělali v podobným ražení ještě jednu barvu a to modrou, ale ten název fakt nevim
ještě k dnešním Black Beauty - prodávají se dva modely jeden kterej je opravdu fajnšmekerskej a ten se pozná jednoduše, má pozlacenej HW litý ráfky a malbu na korpusu a nelze sehnat pod 1400 dolarů, pak se prodává další verze taky zlatej HW ale bez litejch ráfků a těch malůvek na korpusu stojí cca 600dolarů a hraje luxusně, materiál je mosaz u obou kusů....
ehm byl bych rád kdyby mě někdo seznámil s problematikou tzv. radiokingů od fy slingerland, něco málo vim, ale taky vim, že slingerland jich dělal tolik, že by se v tom prase vyznalo, na jeden radioking (v příšerným satvu s originál pavučinama a rzí) jsem si v pondělí zahrál v mnichově ve vintage drum shopu a ten zvuk byl opravdu jak od buddyho riche, tak jak je slyšet na nahrávkách, tak tak to hraje - prostě nejvíc jak to de, ale nebylo napsaný co je to za model ani z čeho to je a navíc se na mě prodavač koukal nějak divně, páč ten bubínek tam byl za 850€ a já si s ním hrál asi dvacet minut:-)
Tak to je zajímavý, s modelem Supra-Phonic ve verzi z hliníku jsem se zatím nikde nesetkal. Takže měl i Imperial-style mušle a 10 šroubů? Ale možný je všechno. Nedávno jsem viděl Supra-Phonic s prohýbanými mušlemi, tedy á-la Acrolite, dodával se jen k soupravám Vistalite ve verzi s kovovým bubínkem, takže vzácnější, než vzácný-). Ale majitel bohužel tuší, co má...sasa píše:heh:-) tak je to všechno mnohem složitější, totiž supraphonic byl oficielně i z materiálu ludalloy (jakási zkratka ludvíkovskýho hliníku) a ne jen z chrom over brass (chrom přes mosaz)......
tehdy se ty bubínky opravdu tak nazývali, pro přesnější orientaci v nich měli sloužit právě označení LM400-2,L400 atd. teď bych se nedivil, že i v tý době dělali skutečně supraphonica i z obyčejnýho plechu...
btw. acrolity těch bylo několik nejprodávanější byl právě model "desetník" bez laku ošoupaný hliník vypadal tak trochu šedivě, ale nakonec dělali i black galaxy což byla jakási glazura nebo lak - černá metalíza opravdu moc hezký a pak dělali v podobným ražení ještě jednu barvu a to modrou, ale ten název fakt nevim
ještě k dnešním Black Beauty - prodávají se dva modely jeden kterej je opravdu fajnšmekerskej a ten se pozná jednoduše, má pozlacenej HW litý ráfky a malbu na korpusu a nelze sehnat pod 1400 dolarů, pak se prodává další verze taky zlatej HW ale bez litejch ráfků a těch malůvek na korpusu stojí cca 600dolarů a hraje luxusně, materiál je mosaz u obou kusů....
ehm byl bych rád kdyby mě někdo seznámil s problematikou tzv. radiokingů od fy slingerland, něco málo vim, ale taky vim, že slingerland jich dělal tolik, že by se v tom prase vyznalo, na jeden radioking (v příšerným satvu s originál pavučinama a rzí) jsem si v pondělí zahrál v mnichově ve vintage drum shopu a ten zvuk byl opravdu jak od buddyho riche, tak jak je slyšet na nahrávkách, tak tak to hraje - prostě nejvíc jak to de, ale nebylo napsaný co je to za model ani z čeho to je a navíc se na mě prodavač koukal nějak divně, páč ten bubínek tam byl za 850€ a já si s ním hrál asi dvacet minut:-)
A v Anglii jsem měl na šňůře půjčený dřevěný Ludwig 14"x8" s 12 mušlemi a struníkem jako na modelu Jazz-Festival. Nikde jsem podobný typ neviděl. Bohužel jsem si neopsal výrobní číslo.
no a jsme u toho, totiž já sem měl zato, že existujou nový modely, který kopírujou starý supraphonicy, ale že starej supraphonic je jen jeden - chyba lávky!
lidi píšou v různejch diskuzích, že v polovině 60tých let začli přecházet ludwig supraphonic pozvolna do modelů z ludalloy (hliník) a chrom over brass (mosaz) začli pomalu ustupovat z trhu. Nejhorší na tom je, že paralelně s těmahle dvěma krásnejma bubínkama se vyráběl i obyčejnej plecháč - a co je uplně nejhorší fakt? Všechny vypadaj uplně stejně!!!!
takže jak poznat supraphonica? asi jedině s magnetem:-)
Další sranda je ta, jak se ortodoxní ludvíkáři hádají s ortodoxníma Slingerlandářema o tom, kterej bubínek, že je nejnahrávanější - jedni tvrdí, že je to Supaphonic a druzí Radioking.
V neprospěch obou hovoří jedna věc. Obě firmy prodávali bubínek pod jedním jménem, supraphnic nebo radioking, ale byly vyráběny z několika materiálů - marketingový tah jehož výsledkem mělo být tvrzení, "že náš bubínek je nejnahrávanější na světě", ale nakonec měl důsledek toho, že lidi v tom maj teď takovej bordel, že vlastně nevědí, kterej bubínek vlastně mají koupit aby měl "ten zvuk":-)
můj bubínek má deset šroubů a když se na něj človek podívá a to i z malé vzdálenosti, tak stejně nepozná jestli je plechovej, hliníkovej nebo mosaznej.
Fajnšmekr pozná až si na něj zahraje (já fajnšmekr nejsem) - já jsem v pondělí hrál v mnichově na dva supraphonicy - jeden mosaznej, kterej měl řežavější zvuk a byl citlivější a jeden kulatější a takovej jakoby měkčí a to byl hliníkáč, specielně jsem se na to jak blbec ptal prodavače (proto nejsem fajnšmekr), kterej na mě koukal, jak na nějakýho pohanskýho neznaboha, ale stejně neřeknu, kterej se mi líbil víc.
Důkazem toho, jak hraje Supraphonic je fakt, že Lojza Hedervari - podivnej to pavouk, ale budiž -dobrý to muzikant a hráč má soupravu od DW a jako bubínek nepoužívá DW, ale právě hliníkovej supraphonic!!! (a hrál sem na něj a má ho krásně polazenej docela hluboko a hraje tak čistě ....ňami ňami:-))
lidi píšou v různejch diskuzích, že v polovině 60tých let začli přecházet ludwig supraphonic pozvolna do modelů z ludalloy (hliník) a chrom over brass (mosaz) začli pomalu ustupovat z trhu. Nejhorší na tom je, že paralelně s těmahle dvěma krásnejma bubínkama se vyráběl i obyčejnej plecháč - a co je uplně nejhorší fakt? Všechny vypadaj uplně stejně!!!!
takže jak poznat supraphonica? asi jedině s magnetem:-)
Další sranda je ta, jak se ortodoxní ludvíkáři hádají s ortodoxníma Slingerlandářema o tom, kterej bubínek, že je nejnahrávanější - jedni tvrdí, že je to Supaphonic a druzí Radioking.
V neprospěch obou hovoří jedna věc. Obě firmy prodávali bubínek pod jedním jménem, supraphnic nebo radioking, ale byly vyráběny z několika materiálů - marketingový tah jehož výsledkem mělo být tvrzení, "že náš bubínek je nejnahrávanější na světě", ale nakonec měl důsledek toho, že lidi v tom maj teď takovej bordel, že vlastně nevědí, kterej bubínek vlastně mají koupit aby měl "ten zvuk":-)
můj bubínek má deset šroubů a když se na něj človek podívá a to i z malé vzdálenosti, tak stejně nepozná jestli je plechovej, hliníkovej nebo mosaznej.
Fajnšmekr pozná až si na něj zahraje (já fajnšmekr nejsem) - já jsem v pondělí hrál v mnichově na dva supraphonicy - jeden mosaznej, kterej měl řežavější zvuk a byl citlivější a jeden kulatější a takovej jakoby měkčí a to byl hliníkáč, specielně jsem se na to jak blbec ptal prodavače (proto nejsem fajnšmekr), kterej na mě koukal, jak na nějakýho pohanskýho neznaboha, ale stejně neřeknu, kterej se mi líbil víc.
Důkazem toho, jak hraje Supraphonic je fakt, že Lojza Hedervari - podivnej to pavouk, ale budiž -dobrý to muzikant a hráč má soupravu od DW a jako bubínek nepoužívá DW, ale právě hliníkovej supraphonic!!! (a hrál sem na něj a má ho krásně polazenej docela hluboko a hraje tak čistě ....ňami ňami:-))
Tak mi to nedalo a pídil jsem se po tom údajném hliníkovém Supra-Phonicu a souvislosti s Lud-A-loy. A je to všechno ještě jinak!
V knížce Ludwig Yesterday And Today Paola Sburlatiho stojí:
...It´s because starting by the end of the sixties all metal shells were now made of stainless steel, more practical to work and easy to chrome plate... Ludwig used to stick a round blue and silver label bearing the new logo LUD-A-LOY from 1970 onward inside snare drum to indicate those shells were made this new alloy, easy to chrome plate. Snare drum shells were made with a single peace of stainless steel and large diameter shells were roled and soldered.
The Acrolite snare drum kept being procedured with a seamless aluminium shells.
Takže pokud je uvnitř na korpusu Supra-Phonic a Super-Sensitive uvedeno Lud-Alloy, je ocelový, pokud ne, je vždy mosazný. Hliníkový korpus je vždy Acrolite.
Ocelový korpus tu ovšem hraje jinak, než jiné značky, protože je to "celomasiv", ne stáčený plech. Stejně tak byl "celomasiv" mosazný korpus do konce 60. let. Proto výrazný skok v cenách těchto bubínků v závislosti na datu výroby.
Ta ocel mě překvapila, myslel jsem si, že ji začali používat až v 90. letech na modelu Supra-Phonic Steel, který je ovšem stáčený a také podstatné levnější, než současná prodávaná verze Supra-Phonic. K čemu mohou být podobné debaty užitečné-): člověk si konečně přečte pozorně něco, co mu leželo přehlédnuto před nosem pár let...
V knížce Ludwig Yesterday And Today Paola Sburlatiho stojí:
...It´s because starting by the end of the sixties all metal shells were now made of stainless steel, more practical to work and easy to chrome plate... Ludwig used to stick a round blue and silver label bearing the new logo LUD-A-LOY from 1970 onward inside snare drum to indicate those shells were made this new alloy, easy to chrome plate. Snare drum shells were made with a single peace of stainless steel and large diameter shells were roled and soldered.
The Acrolite snare drum kept being procedured with a seamless aluminium shells.
Takže pokud je uvnitř na korpusu Supra-Phonic a Super-Sensitive uvedeno Lud-Alloy, je ocelový, pokud ne, je vždy mosazný. Hliníkový korpus je vždy Acrolite.
Ocelový korpus tu ovšem hraje jinak, než jiné značky, protože je to "celomasiv", ne stáčený plech. Stejně tak byl "celomasiv" mosazný korpus do konce 60. let. Proto výrazný skok v cenách těchto bubínků v závislosti na datu výroby.
Ta ocel mě překvapila, myslel jsem si, že ji začali používat až v 90. letech na modelu Supra-Phonic Steel, který je ovšem stáčený a také podstatné levnější, než současná prodávaná verze Supra-Phonic. K čemu mohou být podobné debaty užitečné-): člověk si konečně přečte pozorně něco, co mu leželo přehlédnuto před nosem pár let...
mjo nějak to nechápu, že ty bubínky identifikovali se stříbrno modrým logem, a já mám furt to blue - olive, to klasický logo??.... jsem z toho jelen, mrknu na něj v pátek a celý to popíšu, jak to vypadá, esi to chytá magnet a jestli je to ocelový nebo z kýho čerta to je....
a navíc ten chlap v tom vintage drum shopu říkal ludalloy, tak nevim jestli je to jen ten plát toho hliníku a pod tím nějaká ocel nebo jak... vemu pilku a rozřežu ho:-)
a navíc ten chlap v tom vintage drum shopu říkal ludalloy, tak nevim jestli je to jen ten plát toho hliníku a pod tím nějaká ocel nebo jak... vemu pilku a rozřežu ho:-)
Musim rict, ze oba Sasovi Ludvíci hraji moc pekne. Poprve v zivote jsem hral na hlinikovej korpus a je to fakt rozdil. Je to takovej kratsi suchej hutnej zvuk, samozrejme dooost nahlas. A nejlepsi na tom byl strunik (tusim, ze mel tak max. 8 strun) - struny byly zality v umely hmote jako u starych Amatek - proste na pohled to vypadalo straslive, ale hralo to jako cert.
tak tak, to strunění je vůbec nejčistší věc, jakou jsem kdy slyšel, tam se to moc zkoušet nedalo, byl tam hluk, ale když si člověk sedne a zaměří se na zvuk struníku, tak je to opravdu excelentní zážitek (a to je tomu strunění víc než 30 let!!!). Opravdu takový strunění jsem neslyšel nikdy a to těch strun tam je fakt malounko...
mě osobně moc překvapil zvuk z dálky, čili ne když za ním sedím, ale z pohledu posluchače - opravdu parádní mňamka - PS: toho acrolita asi neprodám (ještě při představě že jsem "hnul" jen s údernou blánou a spodní jsem nechal být - protože se o ní bojím, když je to originál- tak jak to bude hrát, až to bude "slazený" dohromady?! )...
to může znít jako samochvála, ale fakt se mi ty zvuky moc líbí.
mimochodem, díky Atlete za pochvalu!
uplně parádní bylo taky srovnání S-Class s litejma ráfkama proti oldskůlovýmu acrolitu.
mě osobně moc překvapil zvuk z dálky, čili ne když za ním sedím, ale z pohledu posluchače - opravdu parádní mňamka - PS: toho acrolita asi neprodám (ještě při představě že jsem "hnul" jen s údernou blánou a spodní jsem nechal být - protože se o ní bojím, když je to originál- tak jak to bude hrát, až to bude "slazený" dohromady?! )...
to může znít jako samochvála, ale fakt se mi ty zvuky moc líbí.
mimochodem, díky Atlete za pochvalu!
uplně parádní bylo taky srovnání S-Class s litejma ráfkama proti oldskůlovýmu acrolitu.
Heleďte, kolik Ludvíků žije v Opavě: http://www.drumcenter.cz/eshop/vdrums.p ... gory_id=63