Nejdůležitější kritérium je pochopitelně zvuk, který by ovšem měl být v nějakém rozumném vztahu k ceně (30 a víc táců za malého už je přeci jen docela pálka). Mám rád takové to zdravé křupnutí s podílem teplého "těla" ve zvuku.
Hlasitost - vždy je lepší, když buben umí hrát i nahlas, protože zahrát potichu je možná větší "makačka", než do toho říznout co to dá. A když mám hlasitý buben, tak mi pochopitelně může pomoci v docilování preciznější techniky v pianisimu - neb je to těžší zahrát. Řeknete si, že to samé může platit i o tom vrchním stropu, nicméně mám potíže se šlachami a jsem jen rád za to, že při fff nemusím vyvíjet tolik nadbytečné síly, která by mojim pařátům jistě moc neprospěla.
Další pro mne velmi podstatné kritérium je určitě citlivost - jak ta dynamická samotného bubnu, tak především ta na struník. Chci, aby i v pp hraném u kraje dobře zabíraly struny. Toho lze samozřejmě docílit pouze kombinací kvalitního korpusu a kvalitního strunění. Pure Sound už mi přijde docela drahý (slyšel jsem něco o 1500Kč), co však můžu doporučit, je Pearl UltraSound za 400. Mám ho teď od Vánoc na mém MasterTouch a je o dost citlivější. Jde o typ D. Co se uchycení samotných strun týče (provázek, páska) nevidím žádný rozdíl.
Co se týče typu materiálu, tak ten mi je šuma fuk, ale je fakt, že se mi dosti líbí bříza a hliník, naopak mne nikdy nedostal například měděný korpus. Z klasického javoru se mi líbí především fx bubínky, zdá se mi totiž, že má dobrý ozev "nahoru laděného těla" - ten sám pocit mám i u javorových tomů, jejichž potenciál se mi začíná líbit někde od vyššího středního ladění směrem nahoru. Z jiných materiálů jsem moc nezkoušel - snad jen na Huvelu mi přišel zajímavý Emilův třináctipalcový buk
, naopak akrylátový bubínek byl podle mne tupý (ale to mohlo být způsobeno laděním i jinými věcmi).
Ráfky - mám trochu pocit, že je dost rozšířený názor, že kvalitní malý buben MUSÍ mít lité ráfky a 10 šroubů. S tímto nesouhlasím, mám zkušenosti s 8-šroubovými bubny s ohýbanými 1,6mm ráfky, které skvěle drží ladění (dřevěný Stage Custom s plastovými noveau lugy). Doma mám vedle sebe buben s die cast i ohýbanou ocelí a oba jsou si podle mě naprosto rovnocenné. Zdá se mi však, že lité ráfky mají silnější projekci jak při rimshotech, tak především při hře o rantl. Cena litých obručí je ale mnody značná. Konkrétně si nyní plánuji zakoupit Sonor S-Classix 14x5". Vyzkoušel jsem si 2 exempláře v DC a byl jsem jimi unešen. Kamarád si pořídil totéž s litými obručemi, což podle ceníku sonorista.cz může podle povrchové úpravy dělat rozdíl v ceně mezi 3000-3500Kč. Rozdíl ve zvuku jsem ale nerozeznal. Zdálo se mi sice, že kamarádův hraje kapánek lépe, nicméně bych to připisoval spíše lepšímu naladění a bláně a ani tak ten rozdíl za ty prachy prostě nestál. Proto jsem se rozhodl, že si zakoupím buben s obyčejnými 2,3mm ráfky. Ještě jedna maličkost, spíš taková blbost. Podle mě lité obruče mají vliv na rychlejší opotřebení paliček. V době kdy jsem přešel z obyč ráfku na litý jsem zaznamenal vyšší spotřebu lesa, která ihned ustala po zakoupení bubnu s ohýbaným ráfkem. Nyní mám Cadesona jako side snare a paličky mi vydrží poměrně dlouho a skoro už nelámu (používám kvůli váze a ceně habr).
Co se týče využití v kapele, to je podle mne dost osobní záležitost. Někdo se štítí v klasickém jazzu použít kov, někdo ho použije. Malý buben je skutečně "záklaďák" a je srdcem celé soupravy, proto by měl co nejvíce odpovídat hudební a zvukové představě bubeníka a nikoho jiného.
Co se mechaniky týče, tu moc neřeším. Myslím že Pearl nebo kdo dělá takovou tu pojistku proti samovolnému vypínání strunění, ale ruku na srdce - komu z vás se někdy vyplo při hře strunění? Navíc to může být poměrně nepohodlné a pomalé někde zamačkávat nějakou zbytečnou pojistku. Velmi pohodlné se mi zdá vypínání směrem k/od středu bubnu. Zase to trochu překáží. Naopak on/off kolmo od středu mín překáží, zato je s ním trošku víc práce. To jsou ale už asi zbytečné kraviny, zkrátka jediné kritérium u mechaniky je pro mne její bezchybný, hladký a tichý chod.
Určitě je důležité dbát také na kvalitní zpracování korpusu, které je ale u "hrajících" bubnů nutnou samozřejmostí.
zvuk sem si typnul podle rozměru/materiálu ale i vzhledu 
(nástroj se prostě musí líbit i vzhledově), poladil/přeblanil, vyzkoušel s kapelou (tam se ukáže jak funguje se zbytkem sady i v kapele), zamiloval se nebo si podal inzerát 
) no a pak se mi strašně líbil starej radioking ani nevím už co to přesně bylo za model, ale hrál fakt jako z těch starejch desek....
