Bicí nástroje a elektronika - clanek pro matric.cz
Napsal: 01 úno 2006 10:30
Každý bubeník se jednou setká s myšlenkou, jak cvičit a jak se během cvičení inspirovat k dalšímu zdokonalování a kreativitě. Pokud se mu dostanou do ruky různé video školy, uslyší pojem sekvencer. K jakému účelu tato zařízení slouží možná každého zkušenějšího hráče napadne, avšak jen málokdo se nenechá odradit cenou či vrtochem, že sekvencer není až tak důležitý. Ze své zkušenosti vím, že není vše tak, jak vypadá. Už teď mohu hovořit o velké službě, která mi byla díky použité technice prokázána. Pro mě jako bubeníka dostala technika nový rozměr nejen ve využití, ale především ve zdokonalení a zpřesnění vlastní hry. Člověk jakoby získal nenahraditelného učitele, vizionáře a poradce v jednom. Není nic lepšího, než si své cvičené party nahrát ve chvíli, kdy vás přemáhá dojem dokonale zvládnuté části. Obvykle se však při poslechu nahrávky raději vrátíte ke cvičené látce. Nicméně věřím, že při dalším nahrávání a následném poslechu budete mnohem spokojenější.
Co vše potřebuji? Elektronické pady (existují i jiné alternativy), bubenický zvukový modul a osobní počítač s rozhraním MIDI (musical instrument digital interface).
V prvopočátku jsem začal se sekvencerem Yamaha QY20. Mé nadšení však brzy opadlo z prostého důvodu - ovládání a programování QY20 nebylo 2x příjemné. Malá tlačítka, neustále jsem se musel vracet do nějakého jiného pod - menu a vše mi připadlo víceméně komplikované. Protože mne touha po experimentování s bicími nástroji neopustila, rozhodl jsem si koupit bubenický modul, který v sobě skýtal různé banky zvuků a sad bicích nástrojů. Dva velcí mezi sebou bojující soupeři na trhu jsou VDrum od Rolandu a DDrum od Clavie. Po dlouhém zkoumání a rozvažování jsem si pořídil DDrum 4 SE. Tato mašinka má zajímavé možnosti, ale nebudu je plně rozepisovat. Možná ji vymezím později celý článek.
První věc, která mne zajímala bylo rozhraní midi out (midi vystup) a midi in (midi vstup). Klasicé zvukové moduly a keyboardy mají kromě midi out a in ještě midi thru. Midi thru dokaže propojit více midi zařízení. Přes midi teď dokážu plně kontrolovat svůj DDrum. Stačí na sekvenceru zmáčknout tlačítko nahrávání a vše mé hraní se zaznamenává v digitální podobě, každý úder je plně kontrolovatelný. Midi in mi zajistí zpětný poslech nahrávky. Přes midi se neposílá jen informace, kdy má zvuk bubnu zaznít (note on, note off) nebo jeho dynamika (v rozmezí 0-127), ale také, která banka z modulu bude použita (program change). V tuto chvíli dokážu hrát part písně a plně se soustředit na hru, která sada mi bude z DDrumu znít, o to se už postará sekvencer, ten je schopen jednotlivé banky libovolně přepínat.
Pokud půjdu dál a budu „pán hračička“, nemusím na své pady hrát pouze jako na bubny. Tady už bubeník dostává novou roli, díky které posouvá hranice svého nástroje. Bubny zůstávají pouhou virtualitou a nástroje, které jim přiřadíte, záleží na vaší fantazii. Můžete proměnit svou sadu ve zvonkohru nebo klavírní tóny. Velká řada výrobců hudebních softwarů se vzájemně předbíhá v dokonalosti svých virtuálních nástrojů. Zde si můžeme vybrat z produktů tzv. standalone nebo zásuvných VSTi modulů do softwarových sekvencerů. Výrobci se snaží dotáhnout své produkty až do úplné dokonalosti, např. napodobit sjezd prstů po strunách kytary nebo chvění strun při doznívajícím akordu.
Cokoliv co zaznamenáte do počítače ještě neznamená konec veškeré práce. Naopak teď můžete zvuk jednotlivým bubnů měnit a editovat dle představ nebo dle samotného feelingu skladby. Pryč jsou doby, kdy v nahrané skladbě zjistíte malou chybu v brejku v předposledním taktu a nezbylo vám nic jiného, než celou píseň přehrát znovu. Dnes jednoduchým posunem chybné noty (takzvaného klíče) vše napravíte. Zkrátka vám počítač ušetří čas a vy se můžete soustředit na další nahrávanou skladbu.
Tento typ produkce není žádnou světobornou novinkou, protokol midi je v muzikantské branži známí už nějaký ten pátek. Největší zkušenost s midi jsem získal u Honzy Němce v Hannoveru. Veškeré bubny byly použity právě elektronické, jen činely jsme „sejmuli“ klasickou cestou s mikrofony. Řeknu vám, nahráváni byla idylka.
Každý bubeník si dnes může sestavit jednoduché domácí studio pro svou práci. Vždyť je mezi muzikanty tolik elektroniků a techniků, kteří mu s radostí poradí, kde vlastně začít a co jak propojit a v neposlední řadě jak nahrávat.
Zařízení mého domácího studia:
- DDrum 4 SE
- Yamaha pady
- Pentium 4 – 3,8 MHz
- zvuková karta Maya 44 MKII
- Midi převodník MIDI Mate
- Masterkeyboard M-Audio 49e
- Cubase SX
R. Slachta
Co vše potřebuji? Elektronické pady (existují i jiné alternativy), bubenický zvukový modul a osobní počítač s rozhraním MIDI (musical instrument digital interface).
V prvopočátku jsem začal se sekvencerem Yamaha QY20. Mé nadšení však brzy opadlo z prostého důvodu - ovládání a programování QY20 nebylo 2x příjemné. Malá tlačítka, neustále jsem se musel vracet do nějakého jiného pod - menu a vše mi připadlo víceméně komplikované. Protože mne touha po experimentování s bicími nástroji neopustila, rozhodl jsem si koupit bubenický modul, který v sobě skýtal různé banky zvuků a sad bicích nástrojů. Dva velcí mezi sebou bojující soupeři na trhu jsou VDrum od Rolandu a DDrum od Clavie. Po dlouhém zkoumání a rozvažování jsem si pořídil DDrum 4 SE. Tato mašinka má zajímavé možnosti, ale nebudu je plně rozepisovat. Možná ji vymezím později celý článek.
První věc, která mne zajímala bylo rozhraní midi out (midi vystup) a midi in (midi vstup). Klasicé zvukové moduly a keyboardy mají kromě midi out a in ještě midi thru. Midi thru dokaže propojit více midi zařízení. Přes midi teď dokážu plně kontrolovat svůj DDrum. Stačí na sekvenceru zmáčknout tlačítko nahrávání a vše mé hraní se zaznamenává v digitální podobě, každý úder je plně kontrolovatelný. Midi in mi zajistí zpětný poslech nahrávky. Přes midi se neposílá jen informace, kdy má zvuk bubnu zaznít (note on, note off) nebo jeho dynamika (v rozmezí 0-127), ale také, která banka z modulu bude použita (program change). V tuto chvíli dokážu hrát part písně a plně se soustředit na hru, která sada mi bude z DDrumu znít, o to se už postará sekvencer, ten je schopen jednotlivé banky libovolně přepínat.
Pokud půjdu dál a budu „pán hračička“, nemusím na své pady hrát pouze jako na bubny. Tady už bubeník dostává novou roli, díky které posouvá hranice svého nástroje. Bubny zůstávají pouhou virtualitou a nástroje, které jim přiřadíte, záleží na vaší fantazii. Můžete proměnit svou sadu ve zvonkohru nebo klavírní tóny. Velká řada výrobců hudebních softwarů se vzájemně předbíhá v dokonalosti svých virtuálních nástrojů. Zde si můžeme vybrat z produktů tzv. standalone nebo zásuvných VSTi modulů do softwarových sekvencerů. Výrobci se snaží dotáhnout své produkty až do úplné dokonalosti, např. napodobit sjezd prstů po strunách kytary nebo chvění strun při doznívajícím akordu.
Cokoliv co zaznamenáte do počítače ještě neznamená konec veškeré práce. Naopak teď můžete zvuk jednotlivým bubnů měnit a editovat dle představ nebo dle samotného feelingu skladby. Pryč jsou doby, kdy v nahrané skladbě zjistíte malou chybu v brejku v předposledním taktu a nezbylo vám nic jiného, než celou píseň přehrát znovu. Dnes jednoduchým posunem chybné noty (takzvaného klíče) vše napravíte. Zkrátka vám počítač ušetří čas a vy se můžete soustředit na další nahrávanou skladbu.
Tento typ produkce není žádnou světobornou novinkou, protokol midi je v muzikantské branži známí už nějaký ten pátek. Největší zkušenost s midi jsem získal u Honzy Němce v Hannoveru. Veškeré bubny byly použity právě elektronické, jen činely jsme „sejmuli“ klasickou cestou s mikrofony. Řeknu vám, nahráváni byla idylka.
Každý bubeník si dnes může sestavit jednoduché domácí studio pro svou práci. Vždyť je mezi muzikanty tolik elektroniků a techniků, kteří mu s radostí poradí, kde vlastně začít a co jak propojit a v neposlední řadě jak nahrávat.
Zařízení mého domácího studia:
- DDrum 4 SE
- Yamaha pady
- Pentium 4 – 3,8 MHz
- zvuková karta Maya 44 MKII
- Midi převodník MIDI Mate
- Masterkeyboard M-Audio 49e
- Cubase SX
R. Slachta