Sféra bubeníků

Zdravim,

na bicí hraji už cca 6 let a na dvoušlapku asi 4 roky. Do nedávna jsem bez problémů dával tempa kolem 140 - 170 bpm (16tiny) a všechno bylo OK. Ježe asi před 3mi týdny jsem odjel na chatu kde jsem se zamkl a trénoval na el. bicí denně kolem 5-6 hodin. trénoval jsem také heel toe a flat foot techniku, abych dával větší rychlosti. Asi po týdnu jsem, pro mě překvapivě, heel toe techniku celkem natrénoval a začal opravdu hrát velmi rychle. Pak jsme ale měli zkoušku. A absolutně jsem nemohl zahrát 16tky tempa cca od 120 bpm a rychlejší. Přitom to pro mne bylo předtím naprosto pohodlné tempo. A heel toe techniku, kterou jsem si myslel že jsem zvládl, jsem nemohl aplikovat na akustické bicí, protože ty mají úplně odlišný odskok, než elektronické (Ashton - sitované pady) a prostě mi to tam nefungovalo Navíc v pomalých tempech to nemá stejně cenu.

Zjistil jsem že se mi "zablokuje" jen pravá noha. Levou nohou 80-90 bpm dám v klidu, jen pravá noha se mi při rychlostech od asi 58 (16tky) jakoby zablokuje a nemůžu ji ukočírovat (prostě jako kdyby chtěla sama hrát rychleji, prostě to nechápu ). Přitom pravá noha byla vždy moje dominantní.

Proto se chci zeptat, jestli se Vám něco podobného nestalo (například, že jste se naučili, něco na el. bicích a na normálních jste tu techniku už nedali) ? Nebo jestli se Vám nestalo někdy to co mě s tou pravou nohou ?

Vím, že to je debilní dotaz, ale přesto by mě zajímal Váš názor. Díky Michal

já sem si rozesral pravačku při cvičení heel-toe (u mě teda toe-heel) na rychlé dvojúdery. najednou noha nevěděla jestli je vyhrávat kotníkem, skluzem nebo houpačkou při heel-toe, s tím sem odjel na 14 denní turné a tam to dorazil i tou zátěží/nespaním/kalením/sezením celý hodiny v dodávce atd. dával sem se dohromady asi půl roku nicméně mě to neodradilo a teď cvičím heel-toe systémem: pravá špička - levá špička - pravá pata - levá pata ... a už brzo to bude masakr - větší tempa, větší stabilita a úspora energie při stejně silných úderech.

u tebe předpokládám bude stačit si dát pár zkoušek/cvičení a akustikách a bude to zase OK. asi ses na síťkách rozmlsal a je potřeba to usadit na reálnou blánu.

díky za odpověď.

Já právě po tom, co mi trenování heel-toe, rozhodilo koordinaci jsem už do toho jít moc nechtěl, ale když píšeš, že se to dá překonat, tak do toho jdu taky
teď jsem začal od pomalých temp zpětně trénovat klasicky na dvoušlapku s důrazem na pravou nohu a je to každým cvičením opravdu znát. Snad to stihnu do koncertu natrénovat zpět.

Poučení pro příště: raději nasrat sousedy hraním na klasický bicí, než se učit nějakou techniku na el. bicí, s jiným odrazem

Tak tomu říkám příspěvek. Já hraju na bicí už skoro patnáct let převážně metal a stejný problém jsem už jednou měl (resp. dvakrát). Asi před čtyřma rokama jsem si koupil domů na cvičení el. bicí Roland TD-3 KW a více než rok jsem na to skoro každý den doma cvičil asi tak půl hodiny až hodinu. Zaměřoval jsem se hlavně na dvojšlapku s nadějí, že se zlepším. Je pravda, že jsem to sice kombinoval s hraním na akustický bicí na zkouškách, ale k mému údivu místo abych se lepšil, tak mi to na ty akustiky šlo pořád hůř a hůř, ačkoliv doma na pady jsem měl pocit, že se lepším. Asi po roce mi to už začalo být divný (protože jsem na zkoušce nebyl schopný zahrát už skoro nic), byl jsem totálně zmatený a rozhozený a paradoxně pravá noha, ačkoliv dominantní a do té doby po všech směrech vždy lepší, už byla tak nějak rozhozená, jakoby i unavená, že to už nešlo. Připadalo mi, že levá je už skoro lepší, minimálně ve výdrži hrát souvisle sypačky. Nakonec mi to přestalo jít i na ty pady a tak jsem se na to vykašlal, el. bicí jsem prodal a začal cvičit zase "normálně" v garáži. Vše se postupně zase dalo do pořádku. Mezitím jsem ještě zkoušel cvičit na síťky, ale to taky nebylo moc dobrý. Je ale pravda, že oproti tvrdým padům to bylo mnohem lepší, ale blána je blána. Můj subjektivní osobní pocit. Taky jsem potom ještě dvakrát vyměnil dvojšlapku, abych nakonec skončil u Axis X-L2, která se mi zdá pro mě nejideálnější. Všechno zlý je k něčemu dobrý a člověk když už je zoufalý, tak zkouší všechno možný. A tak jsem dospěl k téhle dvojšlapce, za kterou jsem rád, i když dneska už vím, že problém zřejmě nebyl ve dvojšlapce, ale v tom odlišném odrazu - pad versus blána. No a to nejlepší nakonec. Když už jsem se z toho "vyléčil" a začalo mi to zase jít, tak si moje kapela, do který jsem před rokem vlezl, vymyslela, že chce, abych hrál na trigger. Tak jsem si asi před půl rokem pořídil trigger na kopák a modul a zárovneň s tím jsem začal experimentovat s větším napnutím blány. Poradili mi, že když budu mít tvrdší blánu, tak to bude sypat rychleji a je taky fakt, že s tím triggerem do toho člověk nemusí tak tlačit a ono to hraje, jako by to byl plnohodnotný úder na povolenější blánu. V důsledku toho se spoří energie a dá se hrát rychleji a déle se vydrží. Svým způsobem podvod, ale když jsem chtěl hrát rychleji, tak jsem v tom zase viděl novou naději. Kapela na mě tlačila, že mám hrát rychle a přesně a kdoví co. Všude cpát prošlapy a sypačky a že do budoucna budeme hrát ještě ve vyšších tempech atd. Tak jsem tedy začal cvičit a i na zkouškách hrát s triggerem a snažil jsem se hrát s menší razancí. Výsledek je ale, že ve zkušebně hraju na jiný bicí než na který cvičím v garáži a přesto, že se snažím mít stejně napnuté blány, nějak se mi to nedaří a na ten pocit z triggeru ve sluchátkách si také nějak nemohu zvyknout. Přijde mi, že už jsem zase stejně zmatený a rozozený, jako kdysi s těma el. padama. Ale spíš mám tentokrát pocit, že jsem z toho i unavený, protože pravá noha po dvou písničkách už vůbec nestíhá. Uvažuji, že si dám nějakou pauzu, abych si odpočinul a pak se uvidí. Ale ten pocit, když má bubeník rozhozenou pravou nohu, to je děsný. Někdy mi to připadá, že je to zlý sen Máte ještě někdo podobný zkušenosti?