Sféra bubeníků

jak ksakru ziskam bubenickej feeling? cti citeni. zjistil sem ze hraju az moc solove a nepodporuju kapelu, jak docilim toho aby muj zvuk s kapelou slapal a cely to melo koule? nejaka spesl skola? nebo neco takovyho? nehledam techniku, tu se muzu naucit z not, tenhle feeling je zahada...

Rekl bych ze felling je vrozeny, bud ho mas dobrej nebo nebo. Nevim zda se to da nejak naucit ale rekl bych spis ne, proto jsou bubenici takovy jaci jsou, Muzou hrat dva bubenici stejny rytmus a kazdej tomu da prave rozdilnej feeling. Bych rekl ze prave toto je jednou z vlastnosti jak se rika od boha.

hehe - no to je zatim nejlepsi thread, co jsem tady cetl

ted jsem to zrovna videl v Tescu - ale bylo to docela drahy - kilo feelingu asi za 1500,-

Tak nějaký feeling musí mít hráč už od začátku a pak, s přibívajími zkušenostmi, se mění názory a stejně tak se vyvýjí feeling.
Ten, kdo neví, co by na nějakou melodii hrál, hraje celkem neinteligentní věci, tak ať se na to rači vysere. Ten kdo nemá svoji hlavu, není muzikant.
Nesnesu názory, které už tady padly, že u bubeníka stačí, když hraje mechanicky to co má nadrcené, že tam žádná melodie není attddd...

No osobně si myslím,že co se feelingu týká...taxe dá svým způsobem i nadrtit...ale je rozdíl feeling a osobitost.

Sejci,v tvém případĚ si myslim,že postačí zajít za někým zkušenějším a nechat se west.......myslím,že se můžeš co se feelingu týka nechat nasměrovat,..ale v konečným hledisku to zůstává na tobě....osobně si myslim,že to není jenom od boha,ale dá se na tom dost zapracovat...ale ten kdo to má od boha,je na tom samozŘejmě líp.

Jestli máš problém,že hraješ spíš sólovĚ,tak tam prostĚ nemrdej tolik brejků a sólových prvků a soustŘeď se na rytmus.

Přesně tak. Hraj co nejjednodušeji jak můžeš a soustřeď se na doby,tempo a počítej si. Hraj hodně s nahrávkama tvých oblíbených kapel a zkoušej jet co nejpřesněji druhou a čtvrtou s bubeníkem.

Jasně....bo 2 a 4 dělá feeling hodně

Taky si myslim, že umění dát tomu feeling a souznět s kapelou se dá naučit...nebo spíš to začne přicházet, když si uvědomíš, že to co hraješ, někdy skladbě víc ubere než přidá.
Dřív jsem si myslel, že jsem ten, kdo má zachraňovat, když to kapele nešlape, snažil jsem se vydávat ze sebe pořád maximum, hrát tak aby to bylo co nejnabouchanější a čím složitější tím líp.. postupem času jsem zjistil, že je někde dobrý ubrat, abys pak zase mohl jinde přidat, hlavní je vývoj a dynamika. Důrazně zahranej záklaďák bum bum čvacht má často mnohem větší koule než složitej rytmus. Když je v jednu chvíli výrazná kytara, nebo jinej nástroj nebo se zpívá, chce to něco jednoduchýho, naopak když to má gradovat a je tam pořádnej kytarovej riff, můžeš se do toho opřít, když je ve skladbě nějaká zajímavá haluz, můžeš tam zkusit něco složitějšího apod. Chce to pořád poslouchat zbytek kapely a nebát se na zkouškách pořád zkoušet nový rytmy a starý, pokud jsou horší, zavrhovat. Breaky závisejí na stylu hudby, spousta kapel hraje skoro bez nich, jinde zase vyznějí krásně, ale podle mě všude kde máš break se to chce zamyslet jestli tam má nějakej význam nebo jenom tu skladbu znepřehledňuje a rozmělňuje pozornost. Taky strašně pomůže poslouchat muziku, i jinou než kterou hraješ, a všímat si postupů bubeníka.

Feeling navíc podle mě začne přicházet až když začneš mít techniku trochu v malíku... pokud ti ještě dá spoustu práce, aby ti pravá ruka a pravá noha hrály přesně, feeling a dynamika se budou postupně zlepšovat, jak se budeš moci víc soustředit na jiný věci než jsi ty sám...

Předně bych z toho nedělal žádnou vědu a nelámal bych si s tim hlavu. Podle mě stačí několik věcí: Porozumět daný kapele, rozumět si se spoluhráčema, do detailů analyzovat, co danou písní skladatel zamýšlí, co se snaží vyjádřit, co si od rytmiky představuje, potom si setřídit svoje myšlenky, jak já na danou píseň nahlížim, prokonzultovat se skladatelem, vymyslet hromady alternativ, vyzkoušet, vybrat ty nejlepší, ty eště dopilovat časem k dokonalosti. Dále je pro feeling důležitý jít do toho s nadšením a dělat písně s radostí - nesmí to bejt rutinní vopruz! Snažit se do písně obtisknout sám sebe - ale ne ve smyslu nafrčet tam to největší peklo, jaký umim, ale snažit se aby píseň ožila!
No a základní stavební kámen k těmhle všem "drobnůstkám" jsou zkušenosti (jak v technice vlastní hry, tak s kapelou samotnou). To je vše. Tudíž: nedělat si z toho hlavu a hrát a makat na tom!

já bych tohle absolutně neřešil, protože na světě neexistujou dva lidi, kteří by jednu skladbu zahráli naprosto stejně! Podle mě je individuálnost, s jakou se dá hrát na bicí, mnohem větší, než kupříkladu u kytaristů - pokud změníte kytaru, leze z toho úplně jiný song, ale pokud změníte bicí, je to pořád ta samá písnička, akorát s jinýma koulema. baví mě na tom právě to, že do té písničky dám něco ze sebe, ať už je to bum čvacht nebo nějaká šílená volovina. každý má svůj styl. není špatný styl hraní. pokud to vyloženě neničí písničku a šlape to, neřešit! ber to tak, že seš to ty, a nikdo jinej by to nezahrál tak jako ty. bavíš - li se, nevadí - li to spoluhráčům, ser na to! (možná to vyznělo moc extrémně, ale v podstatě to tak myslím. jak říkám, pokud někdo řekne, že je to na hovno, vymysli něco jiného, pokud to nikdo neříká, a zdá se to tobě, zeptej se ostatních, pokud neříká nikdo nic, nech to koulet...)

To chce akorát čas... Ale když si člověk uvědomí, že už hraje zbytečně moc not, tak je to asi na dobré cestě.

Já zatím feeling nenašel, vždycky ho vyprodají... a groove v Tescu nikdá neměli, ten má akorát Luis Conte... A dalších pár tisíc skvělejch muzikantů.

Ben: slyšel jsem, že na černym trhu je k dostání relativně snadno... (proto taky většina černochů hraje tak, jak hraje, parchanti)

Nojo, černý trh!

Až budeš zase hrát, tak řekni zvukařovi, ať ti ho na mixu zesílí...

je to v člověku, když to cejtí na začátku, tak časem ten feel přijde, akdyž ne tak ne

Jasně no....první krok je uvědomit si,že ve hře na bicí nástroj je zpousta filozofie

Tyvole! Teď's to vystih! Já bleju.

akorát to ben neopravil, tak to mi ho teda vyndej

pokud jsem dobře četl, tak tu nikdo nezmínil tu vc že feeling se dá, nechcu říct naučit, ale tak trošku odkoukat od jiných, posloucháním různých stylů hry, hudby atp. přemýšlením o tom proč je toto zrovna udělaný a zahraný tak jak je to zahraný. Myslím si že je to celkem dost podstatná část toho jak se ke správnýmu feelingu dostat.
příklad: Jak se chce někdo v těchto končinách zeměkoule naučit hrát "správně" Blues, když to tu skoro nikdo pořádně neumí. Jsou dvě možnosti, bu´dto se odstěhovat do USA a nebo naposlouchat co nejvíc nahrávek bluesových velikánů a nechat se jima ovlivnit.

tož tak, no

Poly: Tak jasně. Každej je asi nejsilnější v tom, na čem posluchačsky vyrůstal a co je mu nejbližší. Pokud někdo už vod malička zbožňuje blues, pak začne hrát na bicí, touží hrát blues a maká na tom, tak je vysoce pravděpodobné, že bude mít skvělej bluesovej feeling. ;)

2Morph: Sorry že reju, ale co je to "správnej" feeling???
Já třeba do našich věcí hraju hlavně bum čvacht variace, až už je mi to blbý... Ale kluci řikaj že to tam přesně sedí a šlape to... a pičoviny můžu hrát když kytary utichnou... že je to správný říct nemůžu, pač kdokoli z vás by to určitě zahrál jinak

Negr píše:2Morph: Sorry že reju, ale co je to "správnej" feeling???
Já třeba do našich věcí hraju hlavně bum čvacht variace, až už je mi to blbý... Ale kluci řikaj že to tam přesně sedí a šlape to... a pičoviny můžu hrát když kytary utichnou... že je to správný říct nemůžu, pač kdokoli z vás by to určitě zahrál jinak

Jednoduše neznamená špatně, bubeník má hrát tak, aby doprovodil kapelu, ne aby machroval... (A když už dojde na machrování, tak mistrovsky a max 10 minut na večer...)

Gagarin píše: Jednoduše neznamená špatně, bubeník má hrát tak, aby doprovodil kapelu, ne aby machroval... (A když už dojde na machrování, tak mistrovsky a max 10 minut na večer...)

To je tvoje heslo? Já se třeba snažím, nehrát neustále jednoduše.
Sice mi to pak dělá chvíi problémy, ale nechci dělat jen kapele metronom.
Prostě bicí je taky melodický nástroj, tak proč hrát jen bum.....bum.....prásk...
moje heslo, že s jednoduchostí to nesmím přehánět , vždyt sedět můžou i složitější věci. Sice je fakt, že to kolikrát kapelu zdržuje, než zahraji to, co sem si naložil, ale ted už si to nechávám na to, když jsem ve zkušebně sám.