Sféra bubeníků

Tak jsem včera zamířil do Retra na koncert Douga Wimbishe a jeho Soundsystemu, že se jako trochu naladim na sobotu (LC v Meet Factory). A opravdu jsem nelitoval, obzvlášť, když po prvnim songu ohlásil svýho special guesta pro ten večer, kterym nebyl nikdo jinej než Will Calhoun. hurá! Hráli skoro dvě hoďky směs improvizace, zvukovej ploch, rytmickej celků, a v půlce setu se objevili i Vernon s Coreym, dali asi tři věci od Colour. Doug už basu skoro vůbec nepoužívá jako basu, spíš jako kytaru, synťák, nebo prostě "hlučidlo", ale vzhledem k tomu, že basa je můj druhej nástroj, na kterej si myslim, že trochu umim, tak moje dušička celej večer plesala radostí. A will mně nejvíc nadchnul hrou na jakejsi sigi pad, kterej kromě nasamplovanejch zvuků měl možnost měnit jejich vejšku pomocí posouvání ruky po okraji padu, takže na něj hrál chvíli jako na basu, chvíli jako na kytaru, a to vše jen paličkou a rukou. Doba, kdy se zbavíme strunatců se blíží! Škoda jen nějakýho pro mně nesympatickýho velkýho bělocha, kterej přišel do klubu s nima, a občas se objevil na podiu, aby tam vyrážel falešný a arytmický skřeky, který to v tu chvíli dost kurvily. Ale jinak jsou kluci dost ve formě (neni se čemu divit, když jsou zrovna uprostřed nahrávání desky v Sonu, jak tvrdili). Jenom, když se člověk podívá na jejich gigs v nadcházejících čtyřech týdnech, tak se diví, že maj vůbec chuť přes den něco nahrávat. Ale zas nemusej chodit do práce, jako my, tak to jde. Tak to je vše, jenom jsem se chtěl s vámi podělit o zážitek.