Sféra bubeníků

tak som si co to postudoval o nahravani a dakujem pekne...no ale dajme tomu ze idem po prvy krat so svojimi bicim na koncert teda so vsim vsude takze aj pekne mikrofoni idu na kazdy bubon a tak...tak popiste na co sa pripravit co poupravit a co bude pan zvukar s nami bubenikmi robit...diki

No pripravat se nijak zvlast nemusis, shodit tremu je asi zaklad.
U nas jsou zvukari spise elektrikari kteri si mysli ze jsou zvukari. Ale samo jsou i vyjimky kteri umi udelat dobrej zvuk.
Vetsinou ti zvukar osadi kazdy tom mikrofonem, nazvuci ti virbl, kopak, HH, popripadne cinely pres overhead. Zalezi na prostoru kde hrajete. V malych prostorech vetsinou na tebe prijde s jednim overheadem, mikrakem na snare a do kopaku.

S bicima ti nezacne delat nic ani te nezacne nutit aby sis je preladil ci neco jineho. Predpoklada se ze s tim cim prijdes je tvoje souprava s tvym zvukem a on ti ten zvuk nazvuci.

Po tobe bude pak chtit aby si si sednul za soupravu a mlatil ctvrtky do jednotlivych bubnu, nejdrive zacina kopakem a pak si rekne co chce dal.
A pak po tobe bude chtit aby si to projel cely. Tak se nauc nejakej hezkej groove at udelas dojem

Tod vse asi ode mne.

není co dodat snad jen fakt poznámku, že se na zvukovce hraje jednoduše, aby se na tom dal vychytat zvuk - ne si honit brko nějakým šíleně překotným sólováním a hrát v takové dynamice (s takovým nasazením) jako pak při koncertě.

1) Na místo doraž s předstihem.
2) Hoď sebou. Neni nic horšího, než když má akce časovej skluz kvůli bubeníkovi, kterýmu všechno moc trvá.
3) Pokud hraje víc kapel, zeptej se zvukaře, v jakym pořadí chce nazvučovat a pokud nejsi na řadě první, nech bubeníka z první kapely, ať si tam rovnou osadí svoje věci - plechy, virbl, pedál, atd.
4) Pokud před tebou bude hrát jinej bubeník, tak ti nejspíš totálně rozmrdá nastavení. Tohle je docela zajímavý sledovat a já čimdáltim víc zjišťuju, že takhle se pozná skutečně zkušenej a vyhranej bubeník - že nic nerozvrtává a pak podá super výkon, ať je rozestavní jakýkoliv. Je to jistá slušnost se snažit to co nejmíň rozvrtat, protože bubeník po tobě (což je většinou i majitel) s tim pak má sraní a zdržuje tim vystoupení. Pokud ti to někdo fakt rozvrtá - co se dá dělat. Snaž se udělat kompromis mezi tim, abys to byl schopnej odehrát, ale aby netrvala kvůli tobě pauza mezi kapelami půl hodiny.
5) Pokud budeš nazvučovat, pamatuj na to, že nejde o to, aby ses předved, ale aby zvukař udělal dobrej zvuk. Při nazvučování jednotlivejch bubnů dělej pomalu údery jeden za druhym a s různou dynamikou. Až to budeš projíždět celý, hraj jednoduše, přehledně a pomalu projížděj všechny části sestavy.
6) Na trému se vyser. :) V zásadě vo nic nejde...

Co se týče samotnýho hraní, tak osobně zastávám přístup M. Portnoye: perfekcionismus patří do studia - na koncertě je důležitá atmosféra, energie a aby se lidi bavili! Na bezchybnost hry ti sere pes - většina lidí budou laici a chtěj se pobavit - kritiků, bubeníků a hnidopichů tam bude jen pár a ty ti můžou maximálně tak akorát políbit šos. ;)

Recept proti té trémě: Představ si jak lidi před kterýma se stydíš serou na záchodě,oči vykulený,rudí jak indiáni a je po trémě. Aspoň mě to tak pomáhá (ve spojení s jedním pivem...)

Když hraješ s více kapelama a nejseš první, tak je dobrý si připravit činely, hi-hetu a struňák na stojany (pokud si vezeš svoje), smontovat (dvoj)šlapku, aby ta přestavba trvala co nejmíň času. Pak budeš mít i větší klid na nastavování.

hlavne si nerict , ze kdyz se uvolnis alkoholem , tak to bude super...zkusil sem to jednou a takhle se mi spatne jeste nehralo...
Proste max. Jedno pivo , mozna dve decky vina , jednoho panaka ale vic nic!
Malo kdo umi hrat pod vlivem...

BLeviathan píše:Recept proti té trémě: Představ si jak lidi před kterýma se stydíš serou na záchodě,oči vykulený,rudí jak indiáni a je po trémě. Aspoň mě to tak pomáhá (ve spojení s jedním pivem...) :)

Haha, rafinované. :)

To ze me trema nesleze snad nikdy..a musim rict, ze je to snad muj nejvetsi problem..
Mam za sebou tak 20 konziku (vim je to malinko), ale trema je furt stejna, ne li horsi..
Zkousel sem vselicos..chlast, veselej tabacek, uvolnit se, za...kat teze , ale jakmile sednu pred lidi, tak sem hotovej..aspon tak tu prvni hodku se klepu a potim a cumim jak tele..natoz abych nejak fiill a poslouchal ostatni..
No proste des!! Az se budu jednou na konziku cejtit v klidu a v pohode, tak to bude pro me nejvetsi uspech!

hele stres je dobrej. Hral sem jen jednou a mel sem pocit ze sem v klidu, ale to co mi nohy hraly na double tak to sem nepobiral taky sem 2 dny pak cholil jak po navsteve posilovny.

Je dobre pred tim zajit do lekarny a koupit si baleni Rytmizolu.
Po dvou tabletach ma clovek daleko lepsi timing

BLeviathan píše:Recept proti té trémě: Představ si jak lidi před kterýma se stydíš serou na záchodě,oči vykulený,rudí jak indiáni a je po trémě. Aspoň mě to tak pomáhá (ve spojení s jedním pivem...)

to ses asi moc koukal na Červenýho Trpaslíka ne?

Ještě je dobrý,seřídit si odposlech,pokud nějakej bude pro bicí...většínou stačí přikrmit basu,malinko zpěvu pro orientaci ve sklatbě a vůbec neuškodí si tam poslat trošku kopáčku,...to ti dodá špetku jistoty a celkově to ulehčí kontrolu nad nohama...

Me se nejhure hraje pred Muzikantama...kdyz je to pro verejnost , tak si to uzivam ... Kdyz je to ale pred muzikantama , tak vis , ze treba bubenik bude poslouchat kazdou tvou ranu a cekat na kazdou tvou chybu a vduchu si rekne:,,to bych zahral lepe apod:-)"

DoktorJazz píše:ze treba bubenik bude poslouchat kazdou tvou ranu a cekat na kazdou tvou chybu a vduchu si rekne:,,to bych zahral lepe apod:-)"

Tyhle individua miluju. Příjdou vždycky jen kritizovat jak by něco zahráli líp a za soupravou neseděli sto let. To jsou "odborníci".
Zato když tě zkritizuje někdo kdo ví, tak zas máš radu nad zlato.

BóĎa: Koukal, ale tuhle radu mám od máti, když měla přednášky.

No jenze nerikejte , ze kazdej podvedome se aspon trochu skodolibe pousmeje v duchu , kdyz nekdo neco trozku nepatrne zkazi a terba si vzpomene jak to kazi on sam...nebo kazdej si v duchu rekne:,,Mozna bych to trochu vic okorenil , mozna bych to dal jinak" ne vsak ve zlem ... jen pro sebe takove konstatovani

drtiva vetsina kapel,na ktere chodim,maji podstatne lepsi bicmany,nez sem ja.jsem za to rad,ponevadz si mam od nich co vzit,nebo se nejak poucit.vzdycky me to nakopne ke cviceni-jeste se mi nestalo,ze bych to treba kvuli weckla nebo slavicka chtel zabalit.ale i takove povahy existuji..

myša píše:drtiva vetsina kapel,na ktere chodim,maji podstatne lepsi bicmany,nez sem ja.jsem za to rad,ponevadz si mam od nich co vzit,nebo se nejak poucit.vzdycky me to nakopne ke cviceni-jeste se mi nestalo,ze bych to treba kvuli weckla nebo slavicka chtel zabalit.ale i takove povahy existuji..

Ja si to jen vzdycky rikam...delam si z toho proste prdel:-)
A ja i u nakych treba poloprofiku , i kdyz sou lepsi nez ja proste rikam co bych tam asi zahral ja , jak by to asi znelo...

Nejvíc mě naštve na koncertě, že se třeba na zkoušce domluvíme přesně jak to budem hrát za sebou, playlist, náký fóry aby byla show, struktura improvizace, dynamika atd... a pak když tam seš tak na to stejně všichni zapomenou a hrajou jak se říká přes mrtvoly... Ale někdy když je lepší nálada a né tréma, tak se to vyvede.

Koncerty jsou samozřejmě to NEJ na samotném hraní s kapelou. Není nic lepšího, než se při koncertě uvolnit a nechat se unášet dobrou atmosférou, a hlavně - nebát se improvizovat (samozřejmě s mírou). Často na koncertě vzniknou docela zajímavé momenty, třeba i z nedorozumění - to se pak člověk musí vcítit do dané situace a hrát "pocitově". Vzpomínám si, jak jsme jednou zakončovali píseň, přitočil se ke mně druhý kytarista, neco zamumlal (nerozuměl jsem mu), ale přesto jsme to naprosto spontánně a harmonicky zase vygradovali a ještě se mi podařilo tam lehce zasólovat.
Přepokladem k dobrému feelingu je bezpochyby naprostá orientace ve skladbách, které hraješ. Pro odstranění trémy si prostě řekneš "umím to tak, jak nejlépe dovedu a nic mne nemůže rozhodit". S alkoholem bych to rozhodně nepřeháněl (já osobně raději vůbec žádný, nebo tak max. jedno pivo ) - strašně to ovlivňuje dynamiku a expresivitu hry, což spoluhráči rozhodně neocení.

Já jsem co se týče koncertování naprosto v plenkách, jednak proto, že až tak dlouoho nehraju a hlavně proto, že s kapelou byly furt nějaké potíže a tak... Před lidma jsem hrál ceklem 3x, z toho 2x to bylo úplně v začátcích, když se na to dívám teď, tak to byl děs a hrůza. A tam jsem byl taky dost nervózní, na jednom obzvlášť, ale to mě pustilo po prvních dvou písničkách. Já osobně si vždycky musím zvyknout na prostředí, ve kterém hraju, pak už to jde. Ten třetí koncík jsme hráli už v trochu lepším období, nesnažil jsem se o žádné velké extravagance, měli jsme perfektní basistku, která šlapala podle bubnů a přesně, bylo to připravené, takže ani nevadilo, že to byla spíš taková kratší exhibice o 4 písničkách a že to bylo před plnou hospodou, způlky zaplněnou muzikantama. A z názorů posluchačů to asi moc velká pohroma nebyla ani pro ně... Jinak bylo to jednak prostředím a taky mi dost pomohlo, že jsem si odpoledne před tím večerem na dvě až tři hoďky zdřímnul (fakt asi nemá cenu bezprostředně před koncíkem cvičit) a jedno pivko na místě.
Musím uznat, že před lidma es mi hrálo 10x líp, než ve zkušebně nebo kdekoliv jinde, všecko šlo, na drobné chybky se nehledělo, lidem se to líbilo - jak tu už někdo psal, povedená veřejná produkce je opravdu vrcholný bubenický zážitek.

Já jsem tedy hrál zatím veřejně pouze jednou...řikal jsem si jakou budu mít trému, ale když jsem začal hrát, tak jsem byl naprosto v pohodě, prostě jsem vychutnával hru a na lidi uplně zapomněl. Trému mam jen před učitelem...nebo ne trému, ale snažim se to dycky zahrát co nejlíp to jde a ono to zatím je horší než obvykle:) a hlavně je to taky proto, že vim, že ať udělam sebemenší chybičku, tak jí slyší.

Ještě bych si dovolil poznámku k praktickým radám Morba. Konkrétně k bodu jedna a dva . Někdy ani předchvilnost a rychlost skládání a nastavení soupravy nehraje roli. Nejsem vůbec koncertně zkušenej člověk a o to míň člověk sečtělej ve skládání soupravy, ale na poslední koncert, kde sme měli hrát jako první, jsem dorazil s hodinu a půlovým předstihem. Bicí měly být od týpka, co hrál po nás. no a čas tak pěkně ubíhal a souprava nikde. Nakonec to dopadlo tak, že se nejdřív dovezly komba a blbosti, který se ani moc nezvučily, jen se ,,píchly,, do mixů a souprava byla poslední na řadě. Takže sem pak ještě jako poslední šaškoval na podiu a skládal škopky. Byste nevěřili, jak to dokáže pokazit náladu z ještě neodehranýho koncertu. Ten pak stejně stál za houby, páč nebyly odposlechy, takže sem neslyšel zpěv. Jediný co sem ,,by oko,, slyšel byl na moje uši docela výkonnej aparát našeho basáka, kterej mi hučel celej koncert do levýho ucha. Takže nabudůšně si do uší asi navalím metronom na plný kule a pojedu popaměti nebo co

Na rychlý skládání soupravy si zvykneš jen častým hraním a pobíháním pořadatelů, že je už nejvyšší čas .....
jinak soupravu postavým se vším všudy za cca 5-10 minut (je to fakt o cviku - pak už víš "kam pro co šáhnout" a odsejpá to ....) jinak taky osobně nemám moc v lásce akce typu, že už včera bylo pozdě a stresující pořadatele - ale to k tomu patří a když je dobrej zvukař tak je někdy i postavení a nazvučení do 15 minut

musim se pochlubit
za dva roky máme přes 30 odehranejch akcí
ikdyž to neni moc