Murphyho zákony pro rok 2010

Znáte nějaký dobrý ?? - šup sem s ním !!!
Odpovědět
Uživatelský avatar
R - stick
Správce
Příspěvky: 994
Registrován: 10 črc 2003 21:01
Bydliště: Vysoké Studnice
Kontaktovat uživatele:

Murphyho zákony pro rok 2010

Příspěvek od R - stick »

Život s Murphyho zákony:

Život má odporný zvyk být reálný a spojení uvedené v nadpisu této kapitoly už samo o sobě evokuje představu hororu.Vždyť s Murphyho zákony si neví rady nikdo, ani Nejvyšší. Proč jinak by boží mlýny mlely tak pomalu a dávaly stále méně mouky v době, kdy je toho, co by měly semlít, stále víc?Jak má tedy obyčejný pozemský červ žít s Murphyho zákony na krku? Správná odpověď je, že těžko, a proto pro něho bude nejlepší chovat se podle § 1 Murphyho zákona:
Nejlepší je nedělat nic a připravovat se na to, že bude hůř.

A že bude hůř, je jasné každému, kdo se aspoň jednou rozhlédl kolem sebe. V takové situaci má člověk jen dvě možnosti: skočit pod vlak, anebo brát všechno na lehkou váhu. První řešení vás zbaví problémů rychle a zároveň i definitivně. Bohužel se nedá vrátit zpět, i kdybyste si to v letu rozmysleli.Druhé řešení vyžaduje silné nervy – ať se děje, co se děje, vy se tvařte, že se nic neděje. Vždyť přece nejde o život …
Přesně to samé tvrdí i § 2:
Když nejde o život, nejde o nic.

Má to však chybu na kráse – § 2a totiž upřesňuje:
To, že jde o život, člověk pozná vždy až tehdy, když už je pozdě.

Někteří se přesto naivně domnívají, že předtím, než se to na ně sesype, dostanou od života nějakou výstrahu.
Omyl, § 3 dokazuje, že to bude jinak:
Cokoli se stane, stane se to naráz a bez předchozí výstrahy.

Kde není výstraha, je třeba být stále ve střehu a sledovat, zda je všechno opravdu v pořádku.
Ale ani to nestačí, protože § 4 říká:
Bez ohledu na to, co se pokazí, vždy to na první pohled vypadá v pořádku.

Co má tedy člověk dělat?
Jak jsme už jednou řekli, nejlepší je nedělat nic. Aspoň tak to radí § 5:
Ať budete dělat cokoli, i tak se nejhorší možná konstelace jednou musí vyskytnout.

Ale přece jen není třeba propadat černým myšlenkám.
Nakonec je tu i dobrá zpráva. Je obsažena v § 6 a zní takto:
Nikdy v životě není natolik zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Právě proto je třeba si problémy vybírat. Nejlepší je přitom použít tzv. taxi princip popsaný v § 7:
Předtím, než se do čehokoli pustíte, zjistěte si cenu, kterou za to zaplatíte.

Vlastnímu úsudku je ale lepší nevěřit. Mnozí se už totiž přesvědčili, že:
Když se vám zdá, že se mýlíte, tak se určitě mýlíte.

A co v opačném případě? To samé, jen v bleděmodrém:
Když jste si jistí, že se nemýlíte, tak jste na omylu.

Při takové konstelaci okolností je těžko pomýšlet na klidný život. Hlavně, když navíc víte, že:
Když je pravděpodobnost úspěchu ne právě blízká jedné, potom je po čertech blízko nule.

A k tomu ještě toto:
Negativní předpovědi se splní do puntíku a hned. Na splnění kladných se stále ještě čeká.

Takže nezbývá nic jiného, než souhlasit s nápisem, který je prý vytesaný na hrobě neznámého vojína, který položil život v boji se životem:
Matka mi říkala, že budou dny jako tento, ale nikdy mi neřekla, že jich bude tolik.

Pro jistotu ještě jedno varování:
Neočekávejte, že tomu, co se dá předvídat, se dá i zabránit.

Ale abychom zakončili optimisticky.
Zatáčka na cestě ještě vždy neznamená konec cesty. Jedině že byste ji nezvládli.

A pro jistotu ještě jednou to samé, jinými slovy:
Život je jeden velký vtip, jenže málokdo mu rozumí.

Následkem toho je strašně málo těch, co se ze života radují. Ostatní je považují za blázny, co se smějí bez příčiny. A právě v tom je ten vtip:
Kdo chce v životě přežít, musí být trochu cvok.

To je dobrá zpráva, neboť nám všem dává šanci na přežití. Vždyť kdo na tomto světě není aspoň trochu blázen?


Murpyho desatero

Člověk je od pradávna zatížený na desítku. Narostlo mu deset prstů na rukou i na nohou, nejčastěji pije pivo desítku, odmala mu vtloukají do hlavy desatero přikázání, desatero slušného chování, etické desatero a tak dále. Dokonce i z historie je notoricky známé, že Mojžíš donesl Židům boží desatero vytesané do kamene.
Proč právě desatero a proč do kamene? Jako starý praktik věděl, že člověk má rád desítku, a pokud jde o kámen, kamenem se člověku všechno vtluče do hlavy rychleji než dobrým slovem. Na rozdíl od Mojžíše Murphy vyznává trojku. Murphyho trojjediný základní zákon sice není vytesaný do kamene, ale ani vytištěný na papíře, ani zaznamenaný na cédéčku, ale je prostě tady a je vnímatelný všemi smysly. Nepotřebuje být vtloukaný násilím do hlavy, on si najde cestu přímo do života. To, že se nedá ukázat, na kterém místě a v jaké formě je uložený, zaručuje, že ho nikdo a nic nezruší. Pokud bychom ho přece jen chtěli kvůli tradici rozvést do desatera, dopracovali bychom se k následujícím murphyovským přikázáním:
  • Nic v životě není tak dobré, jak se zdá na první pohled.
    Jako každý zkušený mučitel i život ví, že zlé věci se hůř snášejí, když se vyskytnou nečekaně.
    Nic nejde tak lehce, jak si člověk představuje.
    Člověk je nenapravitelný optimista. Znovu a znovu se hrne do záhuby a znovu a znovu věří, že teď si už nenatluče hubu. Skutečnost je takováto:
    V krásný slunečný den je těžké uvěřit, že právě vás postihne neštěstí – ale už se to na vás valí.
    Jestli to je opravdu tak, potom by svět už dávno musel být v troskách. Tento svět sice není nic moc, ale i tak jakž takž funguje. Proč? Aby nám to ještě víc osladil:
    Všechno na světě funguje jen proto, aby se to v nejnevhodnějším okamžiku mohlo pokazit.
    Že se to už pokazilo, poznáte až potom, co na to ošklivě doplatíte. Jinými slovy, věci jsou trpělivé a čekají na nejvhodnější okamžik. A ten nastane tehdy, kdy se dá nadělat nejvíc škody. To ale ještě stále není všechno:
    Když se může pokazit vícero věcí naráz, tak se pokazí v nejhorším možném pořadí.
    Pořadí je obyčejně v životě důležité. Jenom první se dostane do novin, jenom první dostane princeznu. Dokonce i přísloví tvrdí: „Kdo první přijde, ten první mele!“ Když ale jde o kažení věcí, ty si nejdříve zjistí to nejškodlivější pořadí a až pak to spustí. Občas se proto zdá, že vlastně se nic neděje:
    Když se něco mohlo pokazit a přece se tak nestalo, tak potom jen proto, že nepokažené to nadělá víc škody.
    Lidé si myslí, že zákeřnost je výjimečně jejich výsadou. Ve skutečnosti věci dovedou oplácet lidem stejnou mincí:
    Pravděpodobnost, že se něco stane, je tím vyšší, čím větší škoda tím vznikne.
    Věci, podobně jako lidé, neznají slitování:
    Jestli teoreticky existuje 50% pravděpodobnost, že se něco zlého stane, potom se to stane v devíti případech z deseti.
    A tedy, kdo chce přežít, musí být vždy připraven – tak jako kdysi pionýři. Problém je jen v tom, že člověk si dost dobře neumí představit, co všechno se může stát:
    V 90% případů se věci ukážou být horší, než jste čekali. Ve zbývajících 10% se ukážou být tak zlé, že jste to ani nemohli čekat.
    Tady bychom si mohli konečně vydechnout – všechno, co se mohlo zbabrat, se už zbabralo, a teď by měl být konečně klid. Měl, ale nebude:
    Po tom, co se věci změní ze zlého na horší, se začne všechno samo od sebe opakovat.
    Důvod je jednoduchý – věci ani lidé nesmí vyjít ze cviku.


Murphyho zákony po česku

Především je třeba říci, že v Česku se věci nekazí, ale mrví nebo tentují, mluví o tom i následující zákony.

První zákon
Co se může zmrvit, to se zmrví.

Druhý zákon
Co se nemůže samo pomrvit, to pomrví jiní.

Třetí zákon
Nic není tak domrvené, aby se to nemohlo ještě víc domrvit.

Čtvrtý zákon
Tím, že se na něco vytentuješ, ještě nic nezachráníš, právě naopak, ponechané bez dozoru se to potentuje ještě rychleji.

Pátý zákon
Co se jednou zmrvilo, to se už neodmrví.

Šestý zákon
Na potentovaného se každý vytentuje.

Sedmý zákon
Věci se nikdy nezmrví najednou, ale vždy tak, aby stále bylo co mrvit.

Osmý zákon
Čím víc se to snažíš roztentovat, tím víc se to potentuje.

Devátý zákon
Na potentovaného dokonce i záchod spadne.

Podle zásady dobrého moc nebývá je „českých“ zákonů jen devět. Vidíme, že Murphyho zákony na český způsob šetří slovy, vlastně vystačí jen s pár.
Za povšimnutí stojí i poetický jazyk zákona. Kdyby tak byly napsány i běžné zákony, málokdo by se odvážil je porušovat.Ti, co by si to přece jen zkusili, by z toho byli potentovaní až za ušima. A konečně, jde tady o demonstraci rovnosti všech před zákonem – zákony štvou stejně všechny, bez rozdílu rasy, náboženství, výšky platu, přijatých úplatků či zakoupených odpustků.


Jak vznikly Murphyho zákony :

Co se stalo během prvních sedmi dní stvoření světa, je notoricky známé. Co se stalo osmý den, je naopak notoricky neznámé. Osmého dne totiž stvořil Pán Murphyho zákony. To, že se to stalo až osmý den, nebyla náhoda. Všechno ostatní – nebe, země, voda, zvěř, ptáci, člověk, atd. – bylo stvořeno jen tak, jakoby mimochodem, levou rukou. Ale předtím, než se Nejvyšší pustil do Murphyho zákonů, si dal den pauzu. Dobře věděl, co je ve hře, a potřeboval se soustředit na svůj mistrovský kousek. A vyplatilo se. Zatímco ostatní vesmír nikdy nefungoval a nefunguje podle původních božských představ, Murphyho zákony fungují jako dobře naolejované digitální hodinky. Jinými slovy:

Jestli se dá ve vesmíru na něco spolehnout, jsou to Murphyho zákony.

Působí bez přestávky 24 hodin denně, 365 dní v roce, a to už nepřetržitě více než 2000 roků od začátku letopočtu a bůhví kolik roků před ním – vždyť proč jinak by vyhynuli mamuti, brontosauři, faraóni, římští císaři, středověcí monarchové, novověcí diktátoři, atd. Za celý ten čas se nikomu nepodařilo Murphyho zákony podplatit a donutit je udělat nějakou výjimku. Naopak, všemocné zákony působí vždy a všude, připomínajíce tak člověku, že na tomto světě hraje jen roli pátého kola u vozu. Jsou k tomu, aby naučily člověka čekat od života vždy jen to nejhorší, přes rady sociologů, psychologů, pedagogů a bůhví jakých ještě -ogů, kteří radí myslet pozitivně a křenit se na svět. Nic proti ukazování zubů, ale do dnešní doby se spíš hodí rozbíjení zubů. Je těžké být dnes pozitivně naladěný, když je jasné, že všechno se pokazilo už na samém začátku. Nakonec posuďte sami.

Prý to proběhlo takto:
Na počátku nebylo nic. Potom Nejvyšší řekl: „Budiž světlo!“, a bylo tam stále nic, ale bylo ho vidět. Jinými slovy, na počátku nebylo nic a potom se to nic začalo kazit. Následky přetrvávají dodnes. Zemská osa je nakřivo, zeměkoule je šišatá, namísto po kružnici obíhá Země kolem Slunce po elipse.
Když už byly takové kulisy hotové, přišli na řadu lidé. Nejprve Nejvyšší stvořil Adama. A protože šlo o prototyp, dal si na něm extra záležet – nasbíral potřebné množství prachu, zrnko po zrnku ho přebral, poškozená zrnka vytřídil, potom ho dobře rozmíchal s vodou, nechal stát, aby materiál dozrál, uhnětl ho do té správné podoby a nakonec mu vdechnul duši. Když Adam poprvé vydechl, Nejvyšší si ho prohlédl a konstatoval: „Podařil se, líbí se mi.“

Eva už tolik štěstí neměla. Ona vlastně původně ani nebyla v plánu – připomeňme si, že nebýt Adama a jeho otravného naříkání by Nejvyššího nenapadlo pokoušet se o stvoření ženy. Možná proto s jejím stvořením byly od začátku jen problémy. Nejprve chyběl materiál – nebylo z čeho Evu stvořit. V nouzi se Nejvyšší rozhodl použít na Evu materiál z druhé ruky, konkrétně z Adamova žebra. Potom ho začal tlačit čas – Adam ze dne na den stále víc a víc svým skuhráním narušoval rajskou pohodu. Proto Nejvyšší použil zkrácený výrobní cyklus a i když materiál ještě nedozrál, už do něj vdechnul duši. Není divu, že vida výsledek, Nejvyšší si pod vousy zamumlal: „Nu co, budou to muset napravit šminky.“

Takto to aspoň tvrdí tzv. pánská verze stvoření.
Podle té druhé – dámské – věci proběhly zhruba stejně, jen pořadí se vyměnilo. Jako první byla stvořena Eva. Byla krásná a to dodalo Nejvyššímu odvahu pokusit se něco udělat i ze zbytků. Vyšel z toho Adam. Když si ho Nejvyšší prohlédl, zamumlal si pod vousy: „Tomu ani šminky nepomohou.“ Ať už je pravdivá kterákoli verze, podstatné je to, že první pokus byl jakž takž úspěšný, druhý skončil neúspěchem a na třetí chyběla odvaha. To jen dává za pravdu Murphymu, který tvrdošíjně tvrdí:

Věci zásadně spějí od zlého k horšímu.

O tom, jak věci jdou k horšímu a horšímu, svědčí i další vývoj v oblasti Murphyho zákonů. Ve zlatém věku lidstva platil zákon:

Neštěstí chodí po horách.
Nebylo tedy nic lehčího, než se vyhnout neštěstí – stačilo netrmácet se na hory a věci byly v suchu. Nešťastné neštěstí se trmácelo po horách a lidé si užívali slasti života v nížinách. Naneštěstí se neštěstí samota na horách rychle omrzela a tak sešlo dolů mezi lidi. Tím zlatý věk skončil a začal věk stříbrný. V něm platil novelizovaný zákon:

Neštěstí nechodí po horách, ale mezi lidmi.
To už bylo horší, ale ještě stále ne až tak zlé. Člověk si jen musel dávat větší pozor, s kým má tu čest. Když uviděl pěknou kost, rychle jí šel naproti, a když spatřil neštěstí, tak rychle přešel na druhou stranu. (Pravda, časem se ukázalo, že šlo o špatnou volbu, ale to už je riziko povolání zvaného život.)
Anebo, když se už nedalo včas uhnout, stačilo před sebe nastrčit nějakého prosťáčka, na kterém si pak neštěstí zgustlo. Dokonce v kronikách z té doby je zdokumentován i případ, kdy se neštěstí vyhnulo člověku. Stalo se to tehdy, když urozený pán Vždyckynapitý se vracel kličkuje po chodníku ze zámeckého vinného sklepa domů. Když se neštěstí ani na třetí pokus nepodařilo se trefit do urozeného pána, prý znechuceně mávlo rukou, otočilo se na podpatku a šlo do zámeckého sklepa zapíjet neúspěch.

Kronikář ještě dodává, že dva sluhové prý zaslechli, jak si přitom neštěstí mumlá pod nos:
„S tou opicí si dám radši pokoj, aby se mi nestalo neštěstí.“ V tomto případě šlo samozřejmě o pomlouvání. Nic netrvá věčně a tak stříbrný věk byl vystřídán věkem bronzovým. Tehdy už začalo jít do tuhého, neboť neštěstí se naučilo vojenské taktice. Svědčí o tom i v pořadí už druhá novelizace zákona:

Neštěstí na tebe čeká za rohem.

Za povšimnutí stojí hned dva fakty:
První fakt: Neštěstí už nečeká jen tak, mirnyks dirnyks, na ledaskoho, ono čeká přímo na tebe. Na jednu stranu se to dá chápat jako vyznamenání, že mezi tehdy žijícími čtyřmi a něco miliardami si vybralo právě tebe, bezvýznamného človíčka, který nebyl schopen zprivatizovat ani tu lopatu, co mu do ruky strčil ještě předcházející režim. Na druhé straně, když uvážíme, že jde sice o privátní, ale přece jen neštěstí, napadne nás, že by bylo lepší takovou poctu přenechat jiným. Ne neštěstí, na to by bylo třeba mít štěstí. Ale to zase nemá rádo bezvýznamné človíčky.

Druhý fakt:
Neštěstí buď zestárlo a špatně se mu chodí, anebo zmoudřelo. Tak či onak, už nešlape chodník, ale pohodlně si sedí za rohem a čeká, až k němu doťapkáš.
Tato taktika se ukázala jako vysoce účinná. Protože neštěstí mohlo být za každým rohem, lidé se snažili rohům vyhýbat a chodili raději prostředkem silnice. Tím pádem statistika nehod utěšeně rostla a neštěstí si (samozřejmě za rohem) spokojeně mnulo ruce. Až do tehdy, kdy jakýsi chytrák objevil odrazové zrcadlo, jehož pomocí je vidět za roh. Od té doby se každý mohl podívat, co na něho za rohem čeká. Po krátký čas tahalo neštěstí, skřípajíc přitom zuby, za kratší konec provazu. Ale to jen do té doby, než se i ono samo nepodívalo do zrcadla a nezjistilo, že zrcadlo ukazuje obousměrně – tak jako přicházející člověk může vidět za rohem na něho čekající neštěstí, může i neštěstí vidět přicházející oběť.

A tím jsme se dostali do současnosti, kdy platí třetí novelizace zákona:

Neštěstí nečeká za rohem, neštěstí ti jde naproti.
Opět, na první pohled by to mohlo vypadat jako výhra lidstva. Donutili jsme neštěstí zvednout zadek a udělat něco pro jeho zdraví. Na druhý, třetí a ixtý pohled je však zřejmé, že věci se mají jinak: neštěstí, které ti jde naproti, se už nedá vyhnout. Ať jdeš, kam chceš, kličkuješ, jak chceš, stále platí, že ti jde naproti. A co ti jde naproti, to tě nakonec potká. Je to jako v té hloupé úloze z fyziky v základní škole: z bodu A jdeš ty, proti tobě z bodu B jde neštěstí. Vypočítej, kdy bude mít neštěstí štěstí a dostane tě.

Aby náš výpočet byl úplný, měli bychom načrtnout, co nás čeká v budoucnosti. Pokud bychom chtěli vypadat chytře, mohli bychom na tomto místě položit otázku, kdy věci spějící od zlého k horšímu dospějí k nejhoršímu. Odpověď je jasná – z povahy Murphyho zákonů vyplývá, že k nejhoršímu věci nedospějí nikdy. Totiž, kdyby se tak stalo, potom by lidstvu svitla naděje, že po nejhorším přece jen přijde lepší. A to odporuje nejen všem pozemským i nadpozemským zákonům, ale i samotné lidské přirozenosti – vždyť proč by se ti, co přijdou po nás, měli mít lépe?! Je nad slunce jasné, že další novelizace zákona bude mít tuto podobu:

Těš se, právě tě potkalo neštěstí.

Co k tomu ještě dodat? Blahopřejeme, právě jste se stal číslem jedna ve statistice. Kvůli pořádku uveďme úplné znění zákona:

Neštěstí chodí po horách, mezi lidmi, čeká na tebe za rohem, chodí ti naproti, a právě teď se ti jde přihodit.

Zjištění statistického úřadu je:
Nejhorší věci nejčastěji postihují nejlepší lidi.

P.F. 2010

Slowmeda
Správce
Příspěvky: 1579
Registrován: 11 říj 2006 16:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Murphyho zákony pro rok 2010

Příspěvek od Slowmeda »

VYČERPÁVAJÍCÍ PRAVDA :)

Psycho
Pokročilý
Příspěvky: 63
Registrován: 07 srp 2007 21:56
Kontaktovat uživatele:

Re: Murphyho zákony pro rok 2010

Příspěvek od Psycho »

dlouhe cteni :)

Odpovědět

Zpět na „Vtipy“