Já s tím začnu,
mám v kapele dva, někdy i tři, kteří chtějí být vždy v popředí a snaží se hrát svýma dvěma údy nesmyslný ódy na ten kus dutýho klacku s nataženejma drátama. Obvykle to tyhle individua dělávají tak, že si stoupnou před moje krásný bubny a uštědří mi pár rádoby vtipných poznámek o tom, že mám ty bubny nějaký velký a znemožní tím posluchačům pohled na pořádný hudební nástroj. Pak se tihle vyvrhelové tajně mezi ssebou domluví, že ohulí svůj aparát tak, že z těch vysokejch frekvencí praskaj ušní bubínky a za vinu to dávaj nám "vyvoleným", že se neslyšej - nedej bože, když se do toho snaží zpívat. Zpěváci to jsou kapitola sama pro sebe, zepěvák -obvykle ten co neumí na nic zahrát a pak se cpe dopředu aby on byl nejvíc kapela - po koncertě samozřejmě říká, že byl zvuk uplně na kakanec a že dneska si zrovna spletl kyselinu chlorovodíkovou s medovým čajem na hlasivky a zrovna spolknul ocelovej kartáč a že se mu vzpříčil v krku, takže jeho hrdelní laloky byly předisponovaný. Pak vybleje něco ve smyslu o rovným hraní a že von když začal zpívat tři takty pozdě, že sem to blbě spočítal - dokonce si ani nenechá vysvětlit, že činel se ve vhodných situacích hraje na předraženou a že to tudíš není impuls k tomu aby začal kdákat do zahleněnýho mikrofonu - obvykle neví co je to ta "předražená" (potom následuje rozhovor a vysvětlování, že předraženou si nemyslel to pivo co maj na baru a že ta cena za pivo je normální a že nemusí stávkovat...).
Strašnej problém je komunikovat s kytaristou, že tohle se nehraje rovně, ale že je to v triolách nebo eště líp v shuffle - pak se na tebe jenom podívá nevěřícně otevře hubu a nechápe a občas odpoví že mi na nějaký šuple sere a ať na pódium netahám nábytek, že to prostě hraje tak jak se hrát má.
berte s rezervou a postěžujte si na svoje kolegy, já jim to neřeknu:-)))
(sorry kluci, ale rejpnout sem si musel:-))