Co očekávaáte od malýho bubnu

[Polymorph]

Chtěl bych trochu navázat na Emilovu otázku o malých bubnech...
Co čekáte od zvuku malýho bubnu
Co je pro vás nejdležitější při výběru:
-cena
-Hlasitost
-typ materiálu
-zvuk (co jinýho, ale jen tak....)
-typ ráfků
-to jak se uplatní a prosadí v kapele
-případně kombinace těchto věcí, nebo i jiný důvody...

[Adrub]

Já to mam asi takhle:

- zvuk který očekávám od bubínku
- materiál ze kterého je vyroben ( návaznost na bod č. 1 )
- uplatnění v kapele a stylu muziky co hraji ( opět návaznost na bod č. 1 )

- typ struníku (konstrukce atd... )
- typ ráfků
- celkové zpracování bubínku
- cena - tu neřešim, pokud se mi něco líbí a chci to, tak na ní nekoukám ( pokud tedy není abnormálně vysoká )
- hlasitost bubínku - tu taky moc neřešim, měl bych umět zahrát na jakýkoli bubínek jak hlasitě, tak potichu

[myša]

Nejdůležitější kritérium je pochopitelně zvuk, který by ovšem měl být v nějakém rozumném vztahu k ceně (30 a víc táců za malého už je přeci jen docela pálka). Mám rád takové to zdravé křupnutí s podílem teplého "těla" ve zvuku.

Hlasitost - vždy je lepší, když buben umí hrát i nahlas, protože zahrát potichu je možná větší "makačka", než do toho říznout co to dá. A když mám hlasitý buben, tak mi pochopitelně může pomoci v docilování preciznější techniky v pianisimu - neb je to těžší zahrát. Řeknete si, že to samé může platit i o tom vrchním stropu, nicméně mám potíže se šlachami a jsem jen rád za to, že při fff nemusím vyvíjet tolik nadbytečné síly, která by mojim pařátům jistě moc neprospěla.

Další pro mne velmi podstatné kritérium je určitě citlivost - jak ta dynamická samotného bubnu, tak především ta na struník. Chci, aby i v pp hraném u kraje dobře zabíraly struny. Toho lze samozřejmě docílit pouze kombinací kvalitního korpusu a kvalitního strunění. Pure Sound už mi přijde docela drahý (slyšel jsem něco o 1500Kč), co však můžu doporučit, je Pearl UltraSound za 400. Mám ho teď od Vánoc na mém MasterTouch a je o dost citlivější. Jde o typ D. Co se uchycení samotných strun týče (provázek, páska) nevidím žádný rozdíl.

Co se týče typu materiálu, tak ten mi je šuma fuk, ale je fakt, že se mi dosti líbí bříza a hliník, naopak mne nikdy nedostal například měděný korpus. Z klasického javoru se mi líbí především fx bubínky, zdá se mi totiž, že má dobrý ozev "nahoru laděného těla" - ten sám pocit mám i u javorových tomů, jejichž potenciál se mi začíná líbit někde od vyššího středního ladění směrem nahoru. Z jiných materiálů jsem moc nezkoušel - snad jen na Huvelu mi přišel zajímavý Emilův třináctipalcový buk , naopak akrylátový bubínek byl podle mne tupý (ale to mohlo být způsobeno laděním i jinými věcmi).

Ráfky - mám trochu pocit, že je dost rozšířený názor, že kvalitní malý buben MUSÍ mít lité ráfky a 10 šroubů. S tímto nesouhlasím, mám zkušenosti s 8-šroubovými bubny s ohýbanými 1,6mm ráfky, které skvěle drží ladění (dřevěný Stage Custom s plastovými noveau lugy). Doma mám vedle sebe buben s die cast i ohýbanou ocelí a oba jsou si podle mě naprosto rovnocenné. Zdá se mi však, že lité ráfky mají silnější projekci jak při rimshotech, tak především při hře o rantl. Cena litých obručí je ale mnody značná. Konkrétně si nyní plánuji zakoupit Sonor S-Classix 14x5". Vyzkoušel jsem si 2 exempláře v DC a byl jsem jimi unešen. Kamarád si pořídil totéž s litými obručemi, což podle ceníku sonorista.cz může podle povrchové úpravy dělat rozdíl v ceně mezi 3000-3500Kč. Rozdíl ve zvuku jsem ale nerozeznal. Zdálo se mi sice, že kamarádův hraje kapánek lépe, nicméně bych to připisoval spíše lepšímu naladění a bláně a ani tak ten rozdíl za ty prachy prostě nestál. Proto jsem se rozhodl, že si zakoupím buben s obyčejnými 2,3mm ráfky. Ještě jedna maličkost, spíš taková blbost. Podle mě lité obruče mají vliv na rychlejší opotřebení paliček. V době kdy jsem přešel z obyč ráfku na litý jsem zaznamenal vyšší spotřebu lesa, která ihned ustala po zakoupení bubnu s ohýbaným ráfkem. Nyní mám Cadesona jako side snare a paličky mi vydrží poměrně dlouho a skoro už nelámu (používám kvůli váze a ceně habr).

Co se týče využití v kapele, to je podle mne dost osobní záležitost. Někdo se štítí v klasickém jazzu použít kov, někdo ho použije. Malý buben je skutečně "záklaďák" a je srdcem celé soupravy, proto by měl co nejvíce odpovídat hudební a zvukové představě bubeníka a nikoho jiného.

Co se mechaniky týče, tu moc neřeším. Myslím že Pearl nebo kdo dělá takovou tu pojistku proti samovolnému vypínání strunění, ale ruku na srdce - komu z vás se někdy vyplo při hře strunění? Navíc to může být poměrně nepohodlné a pomalé někde zamačkávat nějakou zbytečnou pojistku. Velmi pohodlné se mi zdá vypínání směrem k/od středu bubnu. Zase to trochu překáží. Naopak on/off kolmo od středu mín překáží, zato je s ním trošku víc práce. To jsou ale už asi zbytečné kraviny, zkrátka jediné kritérium u mechaniky je pro mne její bezchybný, hladký a tichý chod.

Určitě je důležité dbát také na kvalitní zpracování korpusu, které je ale u "hrajících" bubnů nutnou samozřejmostí.

[Sam Jr.]

všechny bubínky (i většinu cajků) který sem si pořídil, sem koupil z druhé ruky aniž bych je slyšel hrát zvuk sem si typnul podle rozměru/materiálu ale i vzhledu (nástroj se prostě musí líbit i vzhledově), poladil/přeblanil, vyzkoušel s kapelou (tam se ukáže jak funguje se zbytkem sady i v kapele), zamiloval se nebo si podal inzerát
možná to zní divně, ale je to možnost si nástroj pořádně vyzkoušet a v žádným obchodě vám tohle neposkytnou, nakonec na tom ani nemusíte nic prodělat

jinak je pro mě důležitá reakkce na struny - nemám rád tupé kýble
ráfky řeším nenarazil sem na buben s 8 ladícíma šroubama a 1,6mm ráfkem kterej by "hrál" jinak než naplno rimshotem o rimclicku ani nemluvě, navíc pokuď se šetří na tomhle HW a tak se šetřilo i na korpusu/hranách.

[drmr]

V tomto ohľade som "pudovkin". Buben ma musí osloviť a vtedy mi je jedno z akého je materiálu a koľko stojí. Ideálne by bolo, mať doma 30 snare-ov a vyberať podľa typu muziky alebo momentálnej nálady.
Ak mám ale odpovedať konkrétne, v bubínku hľadám vždy univerzálnosť, resp. "viacpolohovosť". Tým, že nemám problém s ladením a nebojím sa experimentu s blanami, dokážem aj z "nehrajúceho" klacka dostať zvuk, kt. dokáže byť zaujímavý.. V každom prípade sa snažím o to, aby bol "môj zvuk" signifikantný a ľahko rozpoznateľný. Či sa mi to darí nedokážem sám posúdiť..

[Koubas]

já hledám především bubínky, který se prosadí v kapele, ladim je vejš a ta zásadní věc je, zda-li to ten buben snese. pokud je buben kvalitní, snese jakýkoliv lazení a sem spokojenej. pokud se mi líbí jinej zvuk, třeba s jiným typem blány, bez problému přeladim. to se mi nikdy nedařilo u bubínků od levnějších sad (do těch 25000), kde to hraje v jedný poloze. moje poslední 3 bubínky byly z javoru, právě před chvílí sem si přitáhnul domů Starclassica 14x6,5 a ten splňuje veškerý mý představy. mechanika na něm je navíc špičková. u mechaniky struníku se mi líbí, když se nenastavuje skokově (zapnuto/vypnuto), ale když drží ve všech polohách a dá se s tim vcelku rychle pracovat bez rozlazení.

[mates]

Co mne u bubinku zajima, aby kvalita odpovidala cene, nebo jeste lepe aby cena byla nizzsi nez vyssi kvalita

Ne vzdy drahy = nejlepsi.

Bubinek by me mel zajimat a po prvnim poklepani bych se z nej mel udelat Jde o to aby bubinek mel nejakou jiskru, aby zvuk nebyl fadni a beznej. Musi maliko svymi zvukovymi vlastnostmi vybocovat nad hromadou dalsi bubinku. Je spousty bubinku co zni super, ale chybi jim treba nejaka vyjmecnost. Ja preferuji zvuk bubinku, co si umi zachovat urcitou basovou hloubku a zaroven aby zvuk byl ostry jako břitva, se zvonenim ktere se da regulovat hranim na urcite misto a dobrou reakci na strunik. Mel by byt dostatecne hlasity, jelikoz nejsem priliz silovy hrac, takze tu drinu by mel odvest samotny bubinek.
Co mne nejmin zajima je material, pac ve vysledku neni dulezitej, bud ten bubinek vykazuje co se mi libi a je mi putna i kdyby byl ze smrku.

Ted mam medeny bubinek FFS, pac se mi zamlouva jeho silna projekce, prezneni co ma. Ale ne vsude se hodi, pro klubovku s nejakym jazz triem zni jak kdyz tam nepatri.

[myša]

Ještě jsem zapomněl - často hrávám s vypnutým struníkem a je pro mne tak dost důležitý i zvuk samotného bubnu bez strunění.

[sasa]

pasl jsem po zvuku, po konkrétním zvuku, ale už to nedělám - kýženej zvuk jde hodně přiblížit výběrem blány strunění a ladění - obrazně - alespoň ten co se mi líbil, dneska to mám zase krapet jinak, a to tak, že mě ten bubínek musí posadit na prdel, okamžitě když do něj někdo praští musím vědět, že to je on, neexistuje, že bych čekal, až se mi ten zvuk začne líbit, prostě tam musí bejt hned, pokud není, nezajímá mě.
když nad tím přemejšlím, tak na prdel mě naposledy posadil, ale opravdu posadil bubínek Tama Starclassic 14x8 to byly klepeta kamčatskýho kraba v slabé bilinkové omáčce (omáčka by pro mě dnes již byla smrtelnou neb koření už bohužel nesmím ) no a pak se mi strašně líbil starej radioking ani nevím už co to přesně bylo za model, ale hrál fakt jako z těch starejch desek....
takže vlastně neřeším nic z toho co psal morf
ale pár věcí přece: po tom co mě bubínek zaujme zjišťuju jestli má barvu zvuku stejnou jak ve FFF tak v PPP a poslední dobou řeším hlasitost, ne všechny bubínky umí hrát opravdu nahlas a do bogbítu zkrátka potřebuješ hřebíky, to je asi tak všecko.

[tomcorn]

Taky sázím na pudovku. Hliník je pudovka

[Rift]

Nejradši mám bubínky s hloubkou 6 až 8", očekávám od nich vetší přeznění a větší tělo ("koule":-) ), laditelnost v různých polohách. Hodně mi záleží na hlasitosti, protože jinak se bez nazvučení težko přořezává přes hradbu zkreslených kytar ... navíc mám rád když virbl skladbu hezky hlasitě odsekává. Když si zkoušim nějaký bubínek, řídim se hlavně podle zvuku při rimshotu. Hledám plné, masité, šťavnaté, explozivní tělo.

[ToP]

mám rád virbl, který při úderu má nejprve plný kulatý dost hlasitý, ale ne uřvaný křup, raději kratší sušší a spektrum přes celou škálu a nemám rád ostrý, vysoký prásknutí. Chci "antonymum" ke kopáku, plnou odpověď. Kdybychom měli stupnici tónově od 0-10, kde 0 je nejhlubší úder a 10 ta ošklivá děsně vysoká jakoby funky kovová rána, tak kopák bych chtěl 1 a virbl tak 6. Ten rockovej obdelníkovej plnej, ale přesto klasickej zvuk virblu ze 70. let. Dnešní moderní zvuk je taky pěknej, ale líbí se mi míň. Možná bych chtěl jako efekťák k takovýmu ideálu ten vyšší, třeba zvonivej virblík, ale nikdy by to nebyla 10" nebo 12", ty maj totiž jen tu vysokou šlupku.

[Slowmeda]

Kdybych to měl vzít podle Topova měřáku tak bubínek na stupni 9 - do funku a 7 - do blues rocku. Od bubínku očekávám že se neuzavře ve vyším ladění které preferuji, proto i zpravidla volím nižší hloubku, myslím že tam se toho dá dosáhnout snáž. Naprosto směrodatný je pro mě ten KŘUP a nějaký ten ocásek (podle modelu). Ideál rozměruje pro mě tak 14/5-6" nebo 13/4-5" a tím toho co chci, zpravidla snáž dosáhnu.
Se dřevama u top modelů nemám moc zkušenost, rád bych si jí doplnil, defakto znám jen klasiku javor (bez debat), bříza (třeba u starclassic) byla vyloženě zklamání, třešeň (u renown( je taková zvláštní, namůžu říct špatná, ale nenadchla mě, ořech (u saturn) super.
U kovů u mě vládne ludaloy, hliník, ocel, mosaz, bronz, měď v pořadí jak píšu. Nemyslim si že tam by bylo někde něco špatně, je to spíš otázka vkusu (kterej já nemám) U kovů je ze skušeností spíš důležitější zpacování hran a síla korpusu, už sem narazil na modely se stěnou slabou a silnější a všechny jsou bezva. Ty slabší maj víc tělo a blížej se bych řekl těm dřevěnejm, ty sou mi taky blíže. Chtělo by to zkoušet je vedle sebe. To ala může asi leda tak Ondřej Prášek

[martin.bystrice]

Já radší nehraju přes ráfky jako Myša ještě nehrajeme s kapelou nikde ( to tak eště alespoň 2 roky zůstane) takže žádný kšefty . Škoda paliček který vždycky mejvám tak 2 měsíce, pak ještě je střídám dokud se starý neviřídí. Já mám plechovej malej buben ale chci si však koupit ještě jeden nebo dva malý bubínky. Od malýho bubínku očekávám zvuk který se dá v hraném stylu použít.