Principy nahrávání

[mates]

1) My v Big Bandu (20 lidi) nahravame vetsinou celou skladbu naraz, bez sol a beze zpevu. Ty se dotoci potom. V pripade zjisteni chyby se napriklad prehraje urcity kus ze skladby ktery ten spatny nahradi. Kdyz zmrsi treba neco basa, nahraje treba sama jen prislusny takt znovu a zvukar to pak se svym nadobickem opravi.
Bici jsou ve z casti oddelene kukani aby nebyly preslechy do mikrofonu zbytku kapely. Dechy jsou zvuceny mikrofony po sekcich.

2) Nebo jsme nahravaly po nastrojích, spise po sekcich (saxy, trumpety ostani) Ale vzdy jsme si udelaly jeden sampl najednou aby mnel bubenik zaklad do sluchatek a mohl hrat prvky s reakci na orchestr.
Protoze nevim co bych hral kdyz mam treba vykradeny noty, bych nevedel kde jsou ruzny štěky atd.
Pak se veme ten podklad, da se sluchatka rytmice a mi podle nej nahrajeme nacisto zaklad rytmiky. Tento zaklad se pak pouzije pro sluchatka dechove sekci, ktera dohraje zbytek, pak se to cele smicha.
Ten nefinalni mix se veme a da se do sluchatek solistum a zpevu.
A pak z toho se udal vysledny master mix. Tod moje zkusenosti.

Vetsinou hraji ale ohodne vice jednodusejc nez hraji zive, za prve je toho na moji hlavu moc, vnimat metronom, vnimat noty a jeste kapelu
a pak je problem ze se treba opravuje kousek skladby a ted nevim zdy jsem tam hral hihat ci cinel nebo nejakou picovinu a ted mate dohrat 4 takty a nevite co jsem tam v dany chvily blbnul, jelikoz nas rezirujou pres sklo, nemam moznost furt behat ke zvukarovi at mi ten kus prehraje abych vedel co jsem tam hral.

[Hugo Bos]

Dyk ti to může pustit do sluchátek,to není tak Časově náročný ne?
Stačí říct,pušť mi tam to co mám přehrát ne?

[Atlet]

Poslední dva modely nahravani probehly takto: Urcilo se tempo skladby. Nahrala se akusticka kytara podle kliku - ciste jen forma skladby (k rozeznani sloky, refrenu atd). Pak jsem nahraval bici podle kliku + k tomu ta pilotni kytara ve sluchatkach. Zasada byla v bicich nestrihat, cela skladba se musela povest najednou. (Bici maji moc preslechu, takze jakykoli strih je slyset, ikdyz studiova technika je na vysoke urovni)Timhle oklestenym zpusobem hranim jen s akustikou z bicich najednou vylezou zbytecne, nejiste, slozite a podobne trapne breaky. Takze ty se zrusi a misto na slunci dostanou jen ty, ktere jsou jiste, sedi jako prdel na hrnec a maji ve skladbe nejake opodstatneni. I tak je to narocny (v mym pripade) nahrat to s "koulema". Ty jsou na zakladu bicich nejdulezitejsi. Pak se nahrava kazdy nastroj zvlast - basa, kytara, zpev, vokaly, kyt. sola. Zde uz je moznost strihu a kopirovani jednotl. casti daleko vetsi.

[Atlet]

Pokud je v miste strihu pauza, ci stopka, daji se ty dve ruzne casti nahrat zvlast. Jinak v tyhle oblastu jsem jen laik, vyvozujici odpozorovane. Za sebe bych rekl, ze je na bicich nejdulezitejsi dostat na nahravku tu energii. Nahravat bici po castech mi prijde zbabele , na koncerte tu pecku taky musis dat v kuse...

[Atlet]

Erudovane by ti to asi vysvetlil nejakej zde obcas pritomnej zvukar. Jedna se o to, ze treba overheady ti berou soupravu jako celek. Takze uz jen, kdyz chces opravit chybny uder na snare, musis hejbnout s celym spektrem frekvenci, ne jen se stopou, kde je snare. Kdyz bys chtel opravit strihem spatny nastup po breaku, tak to sice software umoznuje, ale pry je to dost slozity a narocny (na cas), protoze tu diru ve strihu si musis frekvencne vylhat, resp. premostit. Protoze break dozniva ambientne v cele siri nahravky treba jeste cely takt. A pokud tedy nasadis opraveny nastup, ktery zahrajes rovnou a ne z breaku, nutne ti tam ty ambientni preslechy z breaku budou chybet.

[Atlet]

No, mytus...to jsem si myslel taky, ze kurna, jdem do studia, bude to drahy jak ojeta felicia, nabuseny masinky, kompjutry, na snare si dam zvuk jako Chad Smith, naboucham jednu sloku, zbytek se zkopci a tak...ale realita je takova, ze to zvukari neradi. Porad je (pro ne?) jednodussi mit prefektni zaklad bez umelohmotnych zasahu, nez to patlat z ruznych strihu. Dost taky dela sila, s jakou danou cast nahrajes. Myslis si, ze to hrajes nachlup stejne a ono ti to pak vykresli polovicne tlustou krivku...Ona spontaneita ci drive je proste nenahraditelnej...

[Polymorph]

S těma přeslechama, ano je to na tom hodně pravdy, ale dají se bicí celkem bez problémů nastříhat, když se něco posere, prakticky ve kterýmkoliv místě.

Jde o to že nahrávací soft ti začne nahrávat přesně od místa kde jsi šmiknul, takže je potřeba aby bubeník hrál už např. 4 takty, s již nahranou verzi (která se nebude přemazávat), aby hrál, pokud možno, to stejný ;-) a pak by v místě střihu, pokud je vše správně zahráno, neměla být slyšet žádná změna.

Když jsem točil to naše demo, tak jsem taky se snažil nestříhat bicí, ale 1 nebo 2x nebyl zbytí, a jednou je to tam dokonce slyšet

[Radim]

Souhlasim s Atletem - lepsi (a zajimavejsi) nez absolutni cistota a presnost je prave ta energie a tu tam strihanim po taktech dostanes jen tezko (nerikam, ze to nejde, ale zadny zvukar se Ti s tim nebude chtit sr..t pokud nebude zcela presvedcen o tom, ze je to opravdu jedina mozna cesta).
Jinak ja mam nejlepsi zkusenost s nahravanim bicich a basy najednou. Zkouseli jsme nahrat skladbu jen na metronom, ale bylo to takove 'mrtve', bez zivota. Tak jsme zapojili a nazvucili basu a nahravali jsme oba najednou a bylo to uplne o necem jinem!
Vsimnul jsem si, ze v posledni dobe se nechava hodne 'spiny' i v opravdu profesionalnich nahravkach velkych a drahych studii. Myslim nejake to male zavazbeni, zavrzani v kytare, v nastupu zpevu apod. Urcite to pusobi mnohem prirozeneji nez absolutne cista nahravka. Takovych jsem slysel X v metalu a je to hrozny! Primo vidim, jak se ty skladby 'rovnaji' a vyrabi na monitoru a zacistuji stopky tak, ze by to muzikanti v zivote nebyli schopni takhle ultrapresne a ciste vystrihnout. Tento pristup se mi nelibi (ackoli jinak mam rad, samozrejme, kdyz kapela hraje presne a artikulovane, ale v ramci nejakych lidskych mezi).

[Polymorph]

Přesně tak, je to dnes trend,m stejně jako se dnes tlačí hlasitost celých nahrávek až do míry mírného zkreslení, i když opravdu velice mírného.
Nahrávání s basou je ok, pokud basa jede do sluchátek a neprolízá do bicích, jinak se pak už nedá moc případně stříhat, když to jde do sluchadel, tak se přetoří pouze chybička basy a jede se dál, celkem to může přispět k pohodě při nahrávání, že se nikdo nemusí stresovat že to teď podělá a pojede se to celý znovu ;-)

[Jan]

Já nejsem bohužel v nahrávání tak zběhlej, abych mohl radit, ale při nahrávání dema se nám osvědčilo:
-Připravit se. Myslel jsem, že bude stačit vědět, kde právě ve skladbě jsem a nacvičit pár bramborovejch brejků. Potom, co jsem několikrát posral první sloku, musel jsem si všechno zapsat do not do posledního akcentu na crash a nazpaměť se to nabušit.
-Dbát na vyrovnanost úderů. S tím mám sice problém odjakživa, ale ta nahrávka překvapila i mě. Jak říkal Atlet, je důležité hrát takovou silou, při níž znějí nástroje nejlíp, to znamená spíš nahlas. Té vyrovnanosti padlo za oběť mnoho blbostí, které jsem si horlivě vymyslel a pak ani neuměl zahrát, ale ono je to jednodušší vždycky lepší.
-Nahrát toho co nejvíc najednou. Řekl bych, že když se nahrávají bicí a basa zvlášť nebo dohromady, je slyšet rozdíl. Bicí určitě v kuse. Není nic příjemného zkazit něco v posledním taktu a začít znovu, ale je to snazší, než pro zvukaře stříhat a lepit.
-Pro výsledek je významnější námaha, vynaložená před tím, než se zvuk nahraje-ladění, umístění mikrofonů, samozřejmě hra. Pak už se dá jen opravovat, ale ne zlepšovat.
-Pokud je písnička dobrá, je to stejně všecko jedno.

[Benbuben]

Baba. Mně dal naštěstí učitel před nástupem do studia (to demo, co jste možná někteří slyšeli) cennou radu - a to "Hraj jednoduše!" Tzn. na všechny výmysly jsem se vykašlal a snažil jsem se to zahrát opravdu co nejjednoduššeji.

Nebýt této rady, tak je to z mé strany nejmíň 10x víc z pr....! Bez nadsázky.

[Radim]

Ale tohle jsou, Kostko, obecná pravidla platná již několik desítek let! Nic nového tady nikdo z nás nevymyslel, jenom jsme si někteří ve studiu párkrát natloukli ústa, když jsme se snažili na nahrávku umístit něco, co jsme neměli na zkušebně nacvičené na 150%. Je to stejné jako u učitele. Na zkušebně zahraju cvičení na 100%, ale u učitele, jelikož jsem nervózní a nerozehraný a hraji na jiný nástroj, to dám tak na 70%, tudíž blbě. Když to má být u učitele na 100%, musím to na zkušebně zahrát na 150%. Bohužel, je to tak a nedá se to obejít (také jsem to zkoušel). Komplet to samé platí o práci ve studiu. Málokdy se povedlo ve studiu něco zaimprovizovat tak, aby to znělo dobře (rozhodně takový způsob práce nevede ke spolehlivému a rychlému konci). To si může dovolit Chambers a pár podobných (viz story s nahráváním Monkey Business).

[Trade]

Radim: To je nemožné, je matematicky dokázáno, že nelze hrát na více než sto procent:)

To já jen tak...

[Radim]

Ale plán můžeš splnit na 150%, tak proč bys tak nemohl i hrát?

[Radim]

Tím zase nechci říct, že člk musí mít všechno do poslední noty naučené a běda, když to tak nezahraje. U méně pokročilých hráčů je to tak lepší a u těch pokročilejších je to jedno, jelikož si mohou dovolit nahrávat jak se jim zachce.
Momentálním nápadem a improvizací sice vznikají skvělé věci, ale mám tu zkušenost, že nápad sice dobrej, ale blbě zahranej, takže... Ale zkoušej, Kostko, zkoušej, a nedej se odradit nějakými tlučhuby!

[keyser_soze]

Přispěji se svoji troškou do mlýna. Nahrával jsem skladby celé sám, pouze s klikem a v celku. Některá ne příliš dobrá místa se pak přehrála lépe a rdostněji .Což se nakonec velmi osvědčilo, protože se mi do bubnů necpal žádnej jinej nástroj a při míchání šlo využít ambientu.Předešlo se pak taky zbytečným hádkám kdo ujel z kliku atp. Pak se dotočil zbytek. Kytary, basa a nakonec krákor .

Střihů bych se vůbec nebál. Je to běžná praxe. A když je zvukař šikovnej nic není slyšet a nálada věci se neztratí.

To Radim: na hodině je to občas peklo. Naposledy na mě vejralo pět lidí. Byl sem tak rozklepanej, že mi piano v prstovkách hrálo jako když házíš na blánu malý šutříky. Fakt hnus. Blbě se mí sedělo. Všechno jinak. A naučený sem to měl dost. Holt hlava ;-).

[Radim]

To Radim: na hodině je to občas peklo. Naposledy na mě vejralo pět lidí. Byl sem tak rozklepanej, že mi piano v prstovkách hrálo jako když házíš na blánu malý šutříky. Fakt hnus. Blbě se mí sedělo. Všechno jinak. A naučený sem to měl dost. Holt hlava ;-).

No přesně! Však víš, jak to vypadalo, když jsem hrál posledně před Tebou! Bejt tam třeba ještě Vašek a Jakub, tak můžu jít rovnou raději na pivo. No a na zkušebně jsem pak všechno vystřihnul bez problémů....jenomže mě poslouchaly jen stěny. Hm.
Furt si říkám, srát na to, nemám z čeho být nervózní, ale holt tohle si člověk nepřikáže. O to více obdivuju ty machry na různých bubenických předváděčkách, že tam vůbec vylezou a ještě zahrají dobře. Já bych se sesypal při bum čvacht.
Zajímavé, že při hraní s kapelou to tak většinou není. Možná má člověk podvědomý pocit, že se tak trochu ´schová´za ostatní, anebo že není až tolik na očích, což je, samozřejmě, pravda jen do jisté míry (nepřijde-li se na koncert podívat třeba někdo ze Sféry bubeníků ).

Ještě k tomu nácviku: učitel pořád říká, že na zkušebně to musí člověk hrát na 150%, aby to před učitelem bylo na 100%. No, to se lehko řekne, ale kde je ta hranice, kdy to člk má nacvičené opravdu na maximum? Zjišťuji, že i to se musím stále učit - odhadnout co už dobře nacvičené mám a co ještě ne.
Jinak mám ale ověřeno, že to tak má asi každý. Roman Lomtadze mi také kdysi říkal, že když cvičil 8 hodin (a víc) denně, tak večer už měl pocit, že hraje jako Chambers, ale ráno začínal zase znovu, od nuly. Zrovna u něj je však dobře patrné, že každý takový večer, kdy má člověk pocit, že se někam pohnul, se někde ´uloží´a projeví se malinkým reálným posunem, který však hráč pozná až po několika měsících, ne-li letech. Čím více takových večerů, tím lepší může hráč být. Vzhledem k tomu, že se mi to povede tak jednou za týden, mám na důchod docela slušné vyhlídky univerzálního uplatnění

To jsem se zase rozfilosofoval, co? (nebo filozoval? pokud vím, současná pravidla umožňují obé, ale více se mi to líbí se S ).

[keyser_soze]

No taky se mi to vrátilo pětinásobně . Na koncertě posluchači většinou vědí houby, co jak má bejt. Takže když se neudělá nějaká totální bota (nástup o dobu pozdějc a tak ), tak se ni neděje. Jenomže na hodině to věděj všichni. A poslouchaj každou notu. Pacholci .

[Atlet]

To Radim: na hodině je to občas peklo. Naposledy na mě vejralo pět lidí. Byl sem tak rozklepanej, že mi piano v prstovkách hrálo jako když házíš na blánu malý šutříky. Fakt hnus. Blbě se mí sedělo. Všechno jinak. A naučený sem to měl dost. Holt hlava ;-).

Hehe Pro trenink odstraneni tremy to je dobry, kdyz na tebe cumi.

[Atlet]

No taky se mi to vrátilo pětinásobně . Na koncertě posluchači většinou vědí houby, co jak má bejt. Takže když se neudělá nějaká totální bota (nástup o dobu pozdějc a tak ), tak se ni neděje. Jenomže na hodině to věděj všichni. A poslouchaj každou notu. Pacholci .

A jeste se treba skodolibe sklebi, kdyz to neslape... (S Vaskem jsem to tak mel navzajem ).

[Návštěvník]

Ačkoliv ve studiu lze stříhat ,přesouvat, kopírovat atd. , dle mého názoru je síla studia někde jinde. Je to využití zvukových možností. A protože většina kapel má velice omezený rozpočet, je lepší přijít připraven, nahrát "na první" (....tak na třetí...))), a draze placený čas využít k mixáži. Ono když je na mix i s přípravou 1hod/skladba, tak se z toho nic moc vyrazit nedá....

[Medák]

Furt si říkám, srát na to, nemám z čeho být nervózní, ale holt tohle si člověk nepřikáže. O to více obdivuju ty machry na různých bubenických předváděčkách, že tam vůbec vylezou a ještě zahrají dobře. Já bych se sesypal při bum čvacht.
Zajímavé, že při hraní s kapelou to tak většinou není. Možná má člověk podvědomý pocit, že se tak trochu ´schová´za ostatní, anebo že není až tolik na očích, což je, samozřejmě, pravda jen do jisté míry (nepřijde-li se na koncert podívat třeba někdo ze Sféry bubeníků ).

Před půl rokem jsem nahrával v 1 dni asi 12 skladeb. Všechny jsem dal tak na potřetí - kupodivu ten třetí pokus většinou dopadl nejlíp. Kromě jedny skladby (kde byly pauzy a navíc byla složitější) se to nahrávalo v kuse bez střihu a bez metronomu. Do sluchátek mně hrála celá kapela (jednu nebo dvě skladby jsem hrál nasucho, aby mě spoluhráči nepletli). Je to podle mně daleko lepší slyšet zbytek kapely, protože člověk nemá takovej ostych, má větší a vyrovnanější rány.
Podle mně je při nahrávání nejdůležitější mít jakousi pohodu, jakože o nic nejde, čas tě v podstatě nikam netlačí, a když se to posere, tak se to dá znova.

Jinak mám ale ověřeno, že to tak má asi každý. Roman Lomtadze mi také kdysi říkal, že když cvičil 8 hodin (a víc) denně, tak večer už měl pocit, že hraje jako Chambers, ale ráno začínal zase znovu, od nuly. Zrovna u něj je však dobře patrné, že každý takový večer, kdy má člověk pocit, že se někam pohnul, se někde ´uloží´a projeví se malinkým reálným posunem, který však hráč pozná až po několika měsících, ne-li letech. Čím více takových večerů, tím lepší může hráč být. Vzhledem k tomu, že se mi to povede tak jednou za týden, mám na důchod docela slušné vyhlídky univerzálního uplatnění

Na sobě vždycky pozoruju "dobrý" a "špatný" dny. Někdy mně ty cvičení jdou jakoby sami a někdy se se stejnýma mořím nejde to, kurvím to.... Ale ty posuny tam snad z nějakýho dlouhodobýho horizontu jsou (teda aspoň doufám )

[Medák]

Máte nějaký tip na dobrý nahrávací studio za rozumnou cenu (kolem 300Kč/h) a kvalitním "profi" zvukem? Jde o to, aby zvukař uměl udělat dobrej hutnej "metalovej" (i když metal nehrajeme), ale i dynamickej zvuk. Upřednostnil bych někoho, kdo má větší zkušenosti s tvrdou hudbou, protože ten, kdo se specializuje spíš na měkčí styly nebo je univerzální, tak ten hutnej zvuk nemusí umět vyrobit.
Nějakej základní přehled mám, ale budu teď s novou kapelou vybírat, kde nahrajeme album, tak bych chtěl slyšet co nejvíc názorů.

[milq]

Co sa tyka zvuku a pristupu, tak odporucam http://www.studiosopa.cz/?page=kdo-jsme-
Boli sme tam 2x nahravat bicie.

[raduz]

jsem odpůrcem střihu, točíme najednou bicí basu a kytaru, zpěvy a flétna(případně kolemjdoucí hosté)ae dotáčí později, berem verze do max 2oprav na base a kytaře.bicí bez střihu...
radši necháme na desce pár chyb(iček), hlavně jdyž to jede..