Díky za povzbuzeníPolymorph píše:He he, aby nebyl problém na opačné straně barikády ;-)
ale nebude, jsou to jamáci, zkušení bardi.
Přesně tak-)sasa píše:gogo asi máš pravdu, ale příjde mi jako nutnost znát základy a umět je hrát mezi to patří např. (obrazně řečeno) přehrát ty akcenty na 400 způsobů, protože pak se v pohodě člověk může pustit do toho co popisuješ, já si osobně moc dobře nedovedu představit, jak by to vypadalo, kdyby třebas někdo ty akcenty neuměl vůbec a vrhnul se na jazz stylem jakým jsi popsal - myslím, že by to nevypadalo nejlíp...
asi je to tak, že techniku, mezi ní řadím i akcenty, je nutný zvládnout a pak se pouštět do věcí, který si výše popsal. Základem je samozřejmě hudební "chuť" a "feeling" když to někdo jenom mechanicky nadře asi se nikam nedostane, což je taky fakt.
čili asi takto: základní 3 předpoklady. feeling, zvládnutá technika, a systematický postup k dalším etážím.
No ono stejně asi nejvýstižnější zůstává vyjádření "přenesení důrazu z těžké doby na lehkou". Ve swingu to je z 99 procent případ, kdy fráze putuje po třetí osmině z trioly, místo po první.Kostka píše:Ano, ono z toho rozhovoru s Dvořákem to fakt vypadá skoro jako "i mistrům to občas ujíždí, ale když do toho hraje celá kapela, tak se to vlastně nepozná" a je důležitý uvést to na pravou míru.
Já jsem si nejdřív, než jsem se bicích dotkl, myslel, že se posadím za soupravu, osvojím pár základních návyků, no a potom už si budu plout na všech těch kouzelných nepravidelných, synkopických vlnách, který mě napadají v hlavě - když si je v duchu broukám.
Teď zastávám názor podobný Sašovu, že sice občas se zapomenout a propůjčit svoje bubenické tělo experimentům nevadí, ale základ tvoří výuka nejpravidelnějších možných grifů, a to tak dlouho, dokavád člověk cítí, že s nimi zápasí.
Jinak, sto dvacet myslím není nějak překotný tempo a měly by v něm být odlišitelné jak trioly (s vynechanou druhou), tak tečkované rytmy (s vynechanou druhou a třetí), tak případně i pentoly (s vynechanou druhou až čtvrtou). V ostřejších tempech se to slévá a nemá cenu si s tím lámat hlavu.
Pro osvěžení teoretických buněk by možná neškodilo názorně vyložit, co se míní synkopou. Taková ta oficiální školometská definice zní, že "přenesení důrazu z těžké doby na lehkou", ale z gogova příspěvku to vypadá, jako by neměla stačit. Jestli teda míní synkopou i právě triolovou skupinku s vynechanou druhou...
To je jasný, že bez techniky se člověk svobodně nevyjádří, já to myslel tak, že bohužel pro hodně lidí ta cesta končí u polorobotického přístupu (kterému se ve výuce většinou přitakává) a marně čekají, že se jim to tím přehoupne někam vejš.Polymorph píše:Já jen k těm nepřesnostem atd. měl jsem párkrát možnost poslechnout si bicí ve studiu, a byl jsem překvapenej, že když se třeba jen vypíchl velký buben a zbytek byl zamutovanej, tak by člověk žasnul jak moc (když je to dobře zahraný) je ten VB nepřesnýparadoxně to byla nepřesnost prospěšná, stejně tak i u toho rozhovoru, myslím si že nepřesnosti, které tam vznikly, byly způsobeny spíše odlišným hráčským pojetím.
A ještě 2 GoGo:
Osobně si myslím že swing a jazz nejsou v první řadě o technice, to jsem tu již jednou psal, ale bez zvládnutí aspoň rozumných základů si myslím že pustit se na tento křehký led je muzikantská sebevražda, toliko jen k tomu že jsem ve svým příspěvku, radil "MacX" tu technickou stránku, byl to jen úzký úhel pohledu na danou věc.
Díky za kompliment, ale není co dodávat. Hranice stylů jsou dány jen hranicemi, které si člověk udělá v hlavě. Vždycky se směju, když někde čtu, že ten a ten "má raději rock, bigbít je na něj už moc vyměklej a metal zase moc nadupanej".Polymorph píše:2 Atlet:
Já si nemyslím že cesta k jazzu apod. není možná přes bigbeat!
Ono pozor, samotný bigbeat se musel z něčeho zrodit a této éře předcházela doba swingu.
Takže tam návaznost je a veliká, ono to "triolový" cítění je právě potřeba prodávat i v těch "rovných" čtyřech který hraješ v beatu.
Je to téma pro lepšího pisatele svých myšlenek, než jsem já-> GoGo ???
To je fakt, treba Redhoti...je to bigbeat, ci funky, a furt je v shufflu, ikdyz hraje "rovny" osminy...Polymorph píše:2 Atlet:
Já si nemyslím že cesta k jazzu apod. není možná přes bigbeat!
Ono pozor, samotný bigbeat se musel z něčeho zrodit a této éře předcházela doba swingu.
Takže tam návaznost je a veliká, ono to "triolový" cítění je právě potřeba prodávat i v těch "rovných" čtyřech který hraješ v beatu.
Je to téma pro lepšího pisatele svých myšlenek, než jsem já-> GoGo ???
Zajimave je, ze k podobnym zaverum jsem dosel i coby "amater" bez poradneho vycviku - vetsinou poslechem ruzne dobrych a hlavne spatnych bubeniku na jamech a "sebepozorovanim" na tech samych jamech kdyz se u hrani nudimgogo píše:Já si na rozdíl od Polymorpha myslím, že v technice problém rozhodně nespočívá a že problém je v tom, jak o synkopách přemýšlíš, tedy v té hlavě.
Zkus na chvíli zapomenout na triolové dělení schuffle a swingu a všechno hraj s více "protaženým" frázováním téměř k první a čtvrté šestnáctině místo tradiční první a třetí triolové osminy. Zkus si v tomto zatěžkávání přehrávat různá cvičení a neboj se toho, že občas synkopu opravdu přetáhneš.
Ve swingu jsou všechny fráze založeny na "válených" synkopách a jejich línému umístění vůči těžkým dobám. Velmi záleží na tempu a charakteru skladby, u volnějších temp je občas zapotřebí zatěžkávat skutečně až k šestnáctinovému cítění, u rychlých fastů se naopak beglait narovnává skoro do osmin. Kdo by chtěl hrát vždy jazz na přesné trioly, je vedle-)
....
Experimentuj, měj nastražené uši na synkopické fráze saxofonů a trubek a k nim "narovnej" svoje frázování doprovodu. Na striktní dodržování triol se vykašli.