Chápu, že je to hodně o vlastní vůli, ale uznejte sami, když celý den děláte (a ještě ne manuální práci) a večer máte v plánu cvičit (většinou si to naplánujete už dříve, když se to ještě dobře plánuje ) tak pak večer by jste nejraději dělali nějakou pasivní činost, v tuto chvíli je těžké se donutit.. Ono nakonec jde se prostě donutit a jít tam a cvičit, ale to musí jít z člověka, jinak je ten užitek menší, než kdybych tam prostě vletěl celý naddržený na škopky…
No pak, když se přinutim, rozehraju se alespon hodinu, tak pak už je to v pohodě, ale stejně….sakra kde je to studentské nadšení.. Tento problém se týká hlavně cvičení, protože kapela už by měla byt motivující sama o sobě, ale cítím, že se to trochu dostává i tam
Zná tohle někdo? Nebo jsem v tom sám??
Já třeba kdysi kytaristovi radil, když měl taky nějakou tokovou krizi, že se musí prostě nutit, taky sem ho do toho tlačil já, no a že se to potom zlepší, jak se do toho zase dostane a pak už se nutit nebude muset . ale to jsme byli ještě na škole, ted je situace trochu jiná…sakra, co na to říkáte??